Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Oshova komunita byla maximálně kontraverzní, nicméně on s ní pradaoxně neměl mnoho společného (tím myslím duševní spojení).

Jeho učení není pro každého, nicméně to byla vysoce vyvinutá bytost, která mělo co říci

Tak abych pravdu řekl, já jsem si koupil tu knížku, ale v ní se nepíše nic o Oshových komunitách ani o jeho vozovém parku. Vlastně jsem se o jeho komunity ani nezajímal, mě zaujal obsah té knížky se kterou jsem spokojený.

Všimněte si, že naprostá většina výjimečných lidí má také výjimečné problémy, nebo se o nich alespoň v takových souvislostech píše. Je to totiž potřeba poplivat a zašlapat hned v zárodku, aby se ohýnek vědění a myšlení moc nerozhořel, lépe se ovládá stádo tupounů.

Ono obecně je těžké při hledání pravdy rozlišit co je něco pouze "libého" mým uším, co mi prostě vyhovuje nebo aspoň nevadí...od toho co je možná úzká trnitá a kamenitá cesta po které ne každý je ochoten jít... (ne nadarmo se někdy říká že "pravda (hlavně o nás samotných) bolí..."
(...trochu mne třeba u Osha odrazuje že pokud jsem zatím studoval, kladl tak velký důraz na tantru...- slovo "Tantra" se v sebraných Oshových spisech vyskytuje celkem 1581krát, ale přirozeně chápu že to hodně lidí naopak zase přitahuje, to už je věc osobní volby).

Nakonec ono na plném prožívání dobrých věcí není nic špatného , pokud se to nepřehání...což je možná u hodně lidí ten zakopaný pes...třeba v jídle a dříve zmíněném přejídání, je naprosto evidentní že to tělu ani duchu neprospívá...

Je fakt, že málokdo si dnes udělá vlastní nepřejatý názor bez předsudků které na nás tlačí média..., je vždy nutné si nejprve sám prozkoumat poctivě všechny dostupné informace, nebo mít
svou vlastní zkušenost (což se ovšem u některých náb.směrů kde se např. nakonec zasebevraždili, asi nemusí pokaždé "vyplatit"..., takže určitá opatrnost a obezřetnost je vždy na místě, ale nemělo by to člověka přivést k vylejvání dítěte i s vaničkou...a k rezignaci na jakékoli hledání spirituálního rozměru zdraví člověka.

Ve jménu Boha a různých posvátných spisů či myšlenek (Bible,Korán, atd.) bylo napácháno hodně svinstev, ale to že si jej někdo bere nevhodně do úst a jedná překrouceně, neznamená že to je opravdové pochopení toho "co nám chtěl básník touto básní říci..."
...pokud člověk nemá vhodný stav srdce, stejně neporozumí...Jak se praví: ušima slyšeli, ale nepřijali to srdcem, ani neporozuměli...
-------------

Hodně dnes "frčí" kromě Osho, také Chálil Džibrán a jeho knihy, byl namluven dokonce Somrem a Potměšilem jako Audiokniha, a některé knihy ke čtení jsou online dostupné i na webu.
Tady malá ukázka o Lásce z jeho knihy, na Youtube (video s českým textem) :
http://www.youtube.com/watch?v=0ObpLvoQ5CE

Podmiňování
(Osho)

Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost.
Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.
Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost.
Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.

Osho One Seed Makes the Whole Earth Green, Kapitola 4

Starý zenový příběh o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.
Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.

PS: Na druhou stranu bych rozlišoval od tupého následování mainstreamu společnosti, a od "stáda ovcí " které třeba popisuje bible jako "ryby" co byly vyloveny a roztříděny do různých kádí, ty nevhodné ryby byly vypuštěny zpět do kalného rybníka "svobody" s toxickým zamořením rybníka (tady volně parafrázuji ), a ty vhodné ryby byly na přechodnou dobu ochráněny péčí v "sádce", než přejde "tsunami" co se valí na tento svět...(je otázkou jak brát mayský kalendář i jak brát apokalyptická proroctví bible, obojí ale jasně hovoří o dost drastické ZMĚNĚ, nikoli o konci světa... )

Je otázkou, jak se dívat na příliš zdůrazňovaný individualismus na západě...
např. Filozofie taoismu spíš než důraz na seberealizaci, klade vyšší místo poddání se člověka zákonům přírody..., Zen budhismus zase sice uznává potřebu indiv.osvícení, ale zároveň bere v potaz že člověk je tvor společenský...

V poslední době se neustále hovoří o všelijakých svobodách - politických, ekonomických aj. - ale to ve skutečnosti nejsou žádné svobody. Dokud budou na pláni relativity, jsou tyto "svobody" skutečné svobodě na hony vzdáleny.

Máte někdo nějaký postřeh, jak se vyrovnat mezi "potřebami celku" (matičky Země), a potřebami indiviuálními (často přemrštěně přehnanými konzumem a reklamou...) ?

Člověk k šťastnému životu potřebuje velice málo a paradoxně majetek šťastný a zdravý život většinou pouze komplikuje, případně přímo znemožňuje. Do této pasti relativního bohatství žene celý svět velice malá skupina lidí, kteří mají v genech hrabivost a povyšují její přepočtový mechanizmus-peníze na Boha, což je základní chyba a k této modle vzhlíží bohužel skoro každý, protože mu taková blbost je vštěpována již od mládí. Pokud odstraníte modlu, odstraníte problém, ovšem to si zase budeme vyměňovat zboží bez té modly, nicméně řešení to určitě je a štěstí by to lidem nepochybně přineslo a zdraví zcela určitě.

Ano peníze, moc a požitkářství jsou bohem pro většinu lidí... (ani my sami nevíme jak bychom možná jinak než chceme jednali, kdybychom měli najednou spoustu peněz, velkou moc nad druhými nebo možnost si užívat co hrdlo a jiné údy ráčeti chtějí... (inspirováno pohádkou Hrátky s čertem, a tam pánbíčkářským samospravedlivým poustevníkem...)

Motto:

Proroctví jednoho indiánského kmene říká,

že teprve až pokácíte poslední strom,

otrávíte poslední řeku a ulovíte poslední rybu,

pochopíte, že peníze se nedají jíst.

"...zklidnění mysli, ...je opravdu jednodušší se učit nemít žádnou myšlenku, než se naučit mít čistě pozitivní myšlenky. Lépe by bylo, abyste byli ve stavu vděčnosti, než ve stavu meditace. Protože ve vděčnosti jste také vibračně v souladu se svým zdrojem. Existuje skok z deprese, frustrace až ke vděčnosti, ale kratší skok je z deprese do stavu bez myšlenek."
(The Secret Behind "The Secret")

O dvou druzích soustředění (koncentrace, bdělé pozornosti ap.)
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2007022801

Soustředění, koncentrace, je základem každého meditačního úsilí. Není proto divu, že se s tímto pojmem v duchovních knihách tak často setkáváme. Pokyny k provádění soustředění se však kniha od knihy značně liší, což může nezkušeného meditujícího zmást. Podle mé zkušenosti je zakopaný pes v tom, že existují dva principiálně odlišné druhy soustředění, které v literatuře nejsou dostatečně rozlišeny.

1. První druh soustředění bych nazval jangovým, neboť je založen na volní kontrole. Často se používá v klidových meditacích, méně často v meditacích v pohybu. Vyskytuje se např. v džňánajóze, mantrajóze, hermetismu a ve vizualizačních cvičeních chi-kungu. U jangového soustředění si to, na co se budeme soustředit, volíme předem a tento předmět soustředění je konkrétně daný, i když ne nutně projevený. Příkladem je soustředění na plamen svíčky, na 6.čakru, na duchovní Srdce, na opakování mantry, na představu červeného tibetského písmene A, na vědomí Já Jsem.
Důraz u jangového soustředění je na neustálou kontrolu nad tím, zdali jsme pozorností neuhnuli od předmětu soustředění. Učitelé jangového soustředění často zdůrazňují, že meditace, do které se pořádně neopřeme, nemá smysl, že jakmile nám pozornost sklouzne od zvoleného předmětu soustředění, musíme jí co nejrychleji vrátit zpět k němu, že předmět soustředění musíme v ohnisku pozornosti udržet za každou cenu a na co nejdelší dobu, že k meditaci nesmíme přistupovat vlažně, apod. Pokud nás v meditaci něco vyruší (ať už je to nevítaná myšlenka na nedodělanou práci nebo soused snažně otloukající lak z ústředního topení), nemáme si těchto podnětů všímat, ale bránit se jim tím, že se pozorností o to usilovněji přimkneme ke zvolenému předmětu soustředění. Měl-li bych použít technického přirovnání, řekl bych, že jangové soustředění činí z naší pozornosti laser, zacílený do jediného bodu.

2. Druhý druh soustředění bych nazval jinovým, neboť se opírá především o uvolnění a naladění se.
Lze se s ním setkat například v kum-nye (tibetské obdobě čínského tai-či), ve cvičeních zaměřených na práci s čchi (japonsky Ki) [1], v buddhistických meditacích orientovaných na bdělost, v konečných fázích átmavičáry v józe atd.
S tímto soustředěním pracuje také mnoho new-age meditací, jako třeba meditace na světlo či lásku, otevírání se andělským energiím, nalaďování se na nanebevzaté Mistry, apod.

Jinové soustředění se častěji, nikoliv však výlučně, vyskytuje u pohybových meditací a častěji se u něj pracuje s tělem.

Při jinovém soustředění je předmět soustředění nekonkrétní, rozplizlý a jen volně specifikovaný. Například v tibetském kum nye se mluví o rozšiřování tělesných pocitů a sjednocení mysli, pohybu a dechu, ve cvičeních zaměřeních na práci s Ki pak o uvolnění se, nenásilném přenesení centra pozornosti a tíže celého těla do břicha, a přirozeném hlubokém dýchání.

Klíčovými pojmy v jinovém soustředění je uvolnění se, relaxace, pociťování tíže, opření se o Zemi, ale také přirozenost, otevření se čemukoliv (!!??...) co přijde, naladění se a odevzdání se. V jinovém soustředění není snahou držet na něčem usilovně pozornost, ale nechávat pozornost nezacílenou, vláčnou, otevřenou a uvolněně bdělou, tak, aby k ničemu nelnula, ale také se ničemu nebránila. Při jinovém soustředění nejde o to docílit nějakého konkrétního prožitku, tím méně o to udržet v ohnisku pozornosti něco konkrétního po jistou dobu, ale o to, být otevřen jakémukoliv pocitu, prožitku či vjemu, který se v průběhu meditace dostaví. Ani to samozřejmě není možné bez vyvinutí jistého úsilí; ve srovnání s "macho" úsilím jangového soustředění je však toto úsilí nenásilné a hedvábně jemné. Vyjádřeno opět technickou příměrou, při jinovém soustředění se naše pozornost stává jemným, rozptýleným zářivkovým světlem, které měkce osvětluje široké daleké okolí.

------------
Z pohledu živlů využívá jangové soustředění oheň (uskutečňování, vůli) a vzduch (kontrolu), tedy prvky vážící se k mužskému principu. Není proto divu, že toto soustředění vyhovuje zvláště mužům a razantním, energickým ženám. Naopak jinové soustředění se opírá zvláště o vodu (vnímání) a zemi (uzemňování, fyzickou realitu, tělo). Vyhovuje tedy spíše ženám a jemným, citlivým mužům [2].

Výhodou jangového soustředění je, že pomocí něj může člověk, který má silnou vůli a velkou schopnost sebekontroly, v relativně krátké době dosáhnout vysokých duchovních stavů, včetně prožitku Já Jsem. Díky konkrétnímu předmětu soustředění se totiž jangové soustředění snadněji trénuje a lze se v něm rychleji zlepšit.

Přesto tento první druh soustředění má i své nevýhody. První je, že je to soustředění, které jde "z hlavy". Předem jsme rozhodnuti, co chceme a co nechceme vnímat, a vjemy, které se nám nehodí do krámu, odfiltrováváme. Přílišným a výlučným praktikováním jangového soustředění můžeme dospět do stavu, kdy vnímáme dobře své myšlenky, ale již méně své emoce, a úplně nejméně signály svého těla a zprávy svých smyslů. A protože tělo nás ukotvuje ve fyzické realitě a skrz ní v "tady a teď", můžeme ztrátou kontaktu s tělem ztratit kontakt se svým okolím, "ulítnout" a začít žít ve svém vlastním vnitřním světě (to hrozí zvláště lidem, kteří tento svět považují za slzavé údolí, do kterého se dostali omylem, a ze kterého je třeba co nejdříve vyvanout...) Ztráta kontaktu s tělem také znamená, že přestáváme dobře vnímat jemné signály, kterými nás tělo upozorňuje na naše bloky i na možné zárodky budoucích nemocí. Snaha přísně kontrolovat soustředění myslí krom toho vede k tomu, že naše tělesná energie plyne převážně do vyšších čaker, což může v dlouhodobém časovém horizontu vést k energetické nerovnováze.

Druhou nevýhodou jangového soustředění je, že nezřídka vede k zaťatosti, sevření a napnutí se. Extrémní úsilí, na kterém je postaveno, totiž jen málokdo dokáže vyvinout bez toho, aniž by krčil obočí či čelo a nevědomky napínal svaly obličeje, krku a ramen. Lidé, kteří se věnují jangovým meditacím intenzivně a dlouhodobě, a kteří je nekompenzují tělesnými cvičeními, mohou snadno dospět až k vadnému držení těla a chronicky ztuhlému svalovému korzetu. Také si mohou vytvořit mechanismus „soustředit se = napnout se a zatajit dech“, a s ním související patologickou neschopnost uvolnit se a vzdát se kontroly. To samozřejmě není zdravé a v konečném důsledku to znamená zablokování energetického systému, který pak není schopen pružně reagovat na energetické výkyvy v okolí.

Sám mám s energetickými disbalancemi, které může extremní jangové soustředění vyvolat, osobní zkušenost. Svého času jsem navštěvoval dnes již zesnulého taoistického Mistra Borise Michailova Brina. Bylo to v době, kdy jsem neznal jiné než jangové meditace a prováděl jsem je s velkým nasazením každý den minimálně jednu hodinu. Boris Michailov byl vždycky nadšen tím, jak velké energetické pole mám kolem hlavy a horní části trupu. S potěšením ho objížděl rukama a pochvaloval si: „Vy máte tak silné vyzařování, to je úžasné, to se málokdy vidí“. Pak ale sjel rukama po meridiánu početí k mým nižším čakrám a zachmuřil se: „No jo, energie máte hodně, ale co je Vám to platné, když Vám NEPROUDÍ... “

Další moje zkušenost se týká zmíněného vzorce „soustředit se = napnout se a zatajit dech“. Asi před čtyřmi lety jsem se účastnil kurzu „Ki aneb energie záměru“. Účelem kurzu bylo naučit se být „v Ki“, což je stav dokonalého svalového a energetického uvolnění, jehož výsledkem je jednak pocit, že plynete s Proudem, jednak až fyzicky měřitelný nárůst stability a síly. Aby se člověk dostal do Ki, může se buď snažit maximálně uvolnit svalové napětí nebo se soustředit na plynulý dech (třeba počítáním vdech-výdechů) nebo přenést pozornost do břicha (tantienu, dantienu, hara). Vodítek je více, protože každému vyhovuje něco jiného, výsledek je však pro všechny stejný. Jestli člověk je „v Ki“ nebo ne, se testuje řadou tělesných cvičení prováděných v páru. Jedno z nich je následující. Oba cvičící se postaví s mírně pokrčenýma nohama rozkročenýma na šířku ramen proti sobě, asi na délku napjaté paže od sebe. Jeden cvičící se soustředí a druhý se jej pokusí vyvést z rovnováhy pomalým tlakem dlaní na hrudník. Pokud první cvičící není „v Ki“, poměrně snadno ztratí rovnováhu. Pokud však „v Ki“ je, je znatelně těžší ho z rovnováhy vyvést. Skutečné mistry Ki lze z rovnováhy vyvést jen s extrémním úsilím.

Můj problém na tomto semináři byl, že jsem měl dobře nacvičené jangové soustředění, avšak Ki vyžadovalo soustředění jinové. Takže když jsem dostal pokyn soustředit se do břicha, pořádně jsem se do toho opřel, jak jsem byl zvyklý. Tím jsem se ovšem nevědomky napnul a začal přerývavě dýchat, v důsledku čehož jsem byl ještě méně „v Ki“, než když jsem se vůbec nesoustředil. Ostatní si ze mě dělali legraci, že to dělám přesně obráceně: když si myslím, že jsem „v Ki“, tak v něm vůbec nejsem, a naopak, když se o to vůbec nesnažím, tak mi to docela jde. Obecně vzato, byl můj problém v tom, že stav bytí v Ki není stav, který lze dosáhnout vůlí, o což jsem se ovšem já, ve své neznalosti, s nadšením pokoušel.

Třetí nevýhodou prvního - jangového soustředění je, že přímo nevede k vyplavování podvědomých bloků. Je tomu tak proto, že v jangovém soustředění projevujeme a priori nezájem o cokoliv mimo zvolený předmět soustředění. Podvědomé bloky, pokud se mají v meditaci uvolnit a dostat do vědomí, však vyžadují, abychom na ně byli naladěni a pomáhali jim se rozvinout jakousi vnitřní ochotou a otevřeností.

---------------------
Z toho co jsem napsal, to může vypadat, že straním jinovému soustředění, zatímco na jangovém soustředění nenechám nit suchou. Tak to ovšem není, i jinové soustředění má své nevýhody, a ne malé. Nejprve si však řekněme něco o jeho výhodách.

Výhody jinového soustředění jsou patrné z nevýhod jangového. Druhé - Jinové soustředění, zvláště pracuje-li se při něm s tělem, nás uzemňuje, a tím přispívá k naší psychické stabilitě a zvyšuje naše sebevědomí. V tomto ohledu je skvělým lékem na výše uvedené „ulítávání“. Navíc pomáhá proti strnulosti, ztuhlosti a energetickým disbalancím. A konečně jinové soustředění zvyšuje naši citlivost k jemným odstínům pocitů i signálům těla, což nejen napomáhá uvědomování a vyplavování podvědomých bloků, ale rozvíjí i intuici.

A teď k těm nevýhodám. První nevýhodou druhého - jinového soustředění je, že je při něm daleko obtížnější nenechat se strhnout nějakou myšlenkou či pocitem. Na rozdíl od jangového soustředění totiž nelze proti rušivému podnětu nic konkrétního postavit, protože předmět soustředění není pevně daný. Není prostě k čemu pozorností utéct. A držet pozornost jen tak, lehkou, bosonohou a bdělou, bez opory, bez použití vůle, je těžké. Také myšlenky jsou při jinovém soustředění jaksi rozmazanější, mdlejší, protože nejsou tolik vymezeny vůči ostrému proudu pozornosti plynoucímu k předmětu soustředění.

S tím souvisí i druhá nevýhoda jinového soustředění: je jednodušší při něm usnout nebo upadnout do tupého, polosnivého stavu (joga nidry) - což se řeší např. u cviků čchi kungu Zhang zhuang tím, že jsou napjaté prsty rukou. Udržet klidovou jinovou meditaci se zavřenýma očima, zvláště jsme-li unaveni, je obtížnější, než udržet meditaci jangovou. "Tamas" se prostě snadno ujme vlády, nepostavíme-li proti němu "radžas". Důvodem je mimo jiné i to, že klidové jinové soustředění je hodně podobné stavu spánku. Osobně se však domnívám, že tuhle nevýhodu lze s výhodou využít k nácviku lucidního snění a spočívání v Já Jsem ve spánku.

Třetí nevýhodou, se kterou však nemám osobní zkušenosti, je to, že jinové soustředění může, alespoň se tak domnívám, snadno otevřít bránu do astrálu. Zvyšuje totiž citlivost a to zejména, jak už bylo řečeno, vůči emocím. Nekontrolované bloudění po astrálu je však z hlediska vyšších úrovní vědomí bezcennou oklikou, nemluvě o tom, že může být nepříjemné, ne-li nebezpečné.

Optimální mix jangového a jinového soustředění nelze obecně stanovit: každý si jej musí najít sám podle svého naturelu a dispozic. Jistý obecný trend však vysledovat lze: jak člověk postupuje na Stezce, posouvá se pozvolna od jangového soustředění k jinovému, od námahy k bezusilovnosti, od aktivního cvičení k pasivní odevzdanosti.

[1] Viz např. Tohei Koichi (1978): Ki in Daily Life, česky Ki v každodenním životě. Zpět

[2] Tento fakt souvisí pravděpodobně i se stavbou mozku: mnohé knihy pojednávající o rozdílech mezi muži a ženami uvádí, že muži se lépe soustředí na jednu věc za vyloučení ostatních, zatímco ženy dokáží lépe pojmout do vědomí více věcí najednou; obojí je dáváno do souvislosti s tím, že ženy mají více nervových vláken spojujících obě mozkové hemisféry

-----------------

PS: pro srovnání uvádím jak je to v taiči a čchi-kung cvičeních:
...každý pohyb by měl vycházet z živého klidu a prázdnoty (jako stav Nevydělenosti před začátkem stvoření, a uvedením sil jangu a jinu do pohybu) - mysl by měla v každém okamžiku nepohnutě přebývat ve stavu Wu Ji, v jednotě s Tao - klasické spisy mluví o tom, že z
Wu Ji se rodí pohyby a toky energií Tai Ji (taiči) a naopak, každý pohyb se měl vracet do nezměrného klidu, ze kterého vzešel, Tai Ji se vrací do Wu Ji.

PRINCIP ABSORPCE (guan)
- během cvičení taiči nebo čchi kung, setrvávat v plné vědomé přítomnosti TADY A TEĎ, ignorovat jakékoli postranní myšlenky
- toho lze dosáhnout jen plnou koncentrací na prováděné cviky
- to časem umožní prociťovat každou část těla, každý sval, naučíme se podřizovat tělo svému vědomí (mysli, záměru, šen)
- cvičenec je při správném uvolnění zcela pohlcen cvičením, je do něj plně ponořen a pohroužen, jedině pak přichází očekávané výsledky
- princip absorpce je plné, vědomé zaujetí cvičením (FLOW efekt), je to stav mysli - klidný, bezmyšlenkový stav bdělé pozornosti, vědomé plné koncentrace bez rozptylujících myšlenek, je to procento vědomého pohroužení se do cvičení a zároveň procento VNÍMÁNÍ proudění vnitřní energie čchi

PRINCIP ÚPLNOSTI (quan)
- u taiči a čchi kung platí: každý pohyb je zároveň pohybem celého těla (vnějšího fyzického, ale i vnitřních jemnohmotných těl)
- je to pohyb myslí, pohyb vesmíru v nás a skrze nás (Tao je v pohybu skrze nás)
- princip úplnosti zahrnuje tedy i VNITŘNÍ aspekt cvičení. Cvičení je ÚPLNÉ až tehdy, procvičujeme-li nejen hmotně "navenek" (kůže, svaly, šlachy, kosti...), ale i to neviditelné (dech, životní energii čchi, energii vnitřních orgánů, mysl, pozornost a vědomí (šen)

Zajímavé je v souvislosti s tím, ještě zmínit o nutnosti při cvičení taiči ROZLIŠOVAT mezi plností a prázdnotou (to se děje hlavně přenášením váhy nohou, kde noha bez váhy je "prázdná" a noha kde je plné těžiště je "plnost". Je-li váha na pravé noze je útok proveden levou rukou a naopak. Aplikování plnosti a prázdnoty se dotýká např. také nádechu i výdechu atd.

Výsledkem používání těchto (a dalších z 10 principů Yang Cheng Fu), je používání mysli a nikoli síly svalů, a to k jakémukoli pohybu v taiči.
Jedině to umožní volný tok vnitřní energie čchi v meridiánech.

Na ROZDÍL od klidných meditačních technik v sedě, Taiči (tai chi) je pohybovým cvičením, zajišťujícím přísun a akumulaci životní energie (čchi), ovlivňujícím její pohyb a kvalitu. Cvičící pracuje s vitální energií, ať už vědomě nebo nevědomě. Pro vlastní výsledek však není subjektivní pocit ovládnutí této energie důležitý, protože tai-či funguje, ať chceme nebo nechceme.
Z pohledu zdravotního je tai-či nejen fyzickým cvičením, ale i speciálním a vědomým tréninkem centrální nervové soustavy. Duševní činnost je zde důležitější než fyzické pohyby. U citlivých jedinců se mohou projevit efekty cvičení již při pouhé představě cvičení.

Taiči čchuan je to, co lidé nacvičují v mysli a v Qi (čchi, Ki). Při cvičení je třeba přenášet Qi do vědomí. Každá akce a pohyb se musí odehrát před vlastním "úsilím", tedy nejprve v mysli. Tímto způsobem lze dosáhnout stavu, kdy "Qi se dostaví při použití vědomí, síla se dostaví při použití Qi". Tak může být svalové úsilí nižší. Po dlouhodobém cvičení může Qi "prostoupit" do kostí a adept tak dosáhne nejvyšší úrovně "proudící Qi".
Zkušení adepti dokáží rozpohybovat Qi pouhým soustředěním se na danou část těla. Mnoho lidí cvičí formu od rána do noci soustavně po dobu několika let. S postupem času se pohyby stanou přirozeností, rozpínání a smršťování vnitřností se střídají podle předem daného schématu. Rovněž svaly se napínají a uvolňují pravidelně. Pohyby svalů a vnitřností jsou v souladu. Takže můžeme říci: "Mysl vyvolá Qi a Qi vyvolá sílu"

Jak to tak vypadá, řekl bych že u taiči nebo čchi kung nejde čistě jen o první nebo druhý druh pozornosti (koncentrace), popisované v úvodu příspěvku. Spíše bych řekl, že čerpá (ty nejlepší) prvky z obou, některé aspekty vynechává a jiné přidává nebo zdůrazňuje.

Vlasta Marek píše ohledně tibetského budhismu:
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008010005

...Například kosa symbolizuje odseknutí špatné karmy, a ve spojitosti se srpem karmu samotnou, tedy setí a sklizeň (jak člověk svými činy zaseje, tak sklidí).

Meč je symbolem moudrosti, a schopnosti proniknout závojem nevědomosti a klamu. Hubí zlé démony a nepřátele – ale ne na nějakém skutečném válečném poli, jak tvrdí manželé Trimondiovi, ale ve vlastní mysli! Tedy hubí iluzorní představy a názory ega.

Oštěp a nebo kopí v rukou hrozivých božstev symbolizují proniknutí nebo nabodnutí klamných a pokřivených názorů.

Rituální dýka se třemi čepelemi symbolizuje mocnou buddhovskou aktivitu, a má sloužit proti strašidelným a hrůzu nahánějícím vizím a halucinacím (které vznikají v mysli každého meditujícího začátečníka, viz i negativní halucinace těch, kteří v 60. letech min. stol. vzali LSD v nevhodný čas, nevhodným způsobem a na nevhodném místě, tedy problém setu a settingu).

...Jak několikrát obdivovali a vychutnávali si a nakonec i pochopili četní čeští a moravští pozorovatelé sypání mandaly Kalačakra, ono závěrečné „zničení“ tvarově a barevně krásného a dokonalého obrazce, symbolizujícího řád a harmonii, naznačuje nesmyslnost našeho lpění na nějakých v naší kultuře tak vzývaných hmotných statcích a výhodách: přeložit by se to dalo i oním křesťanským „prach jsi a v prach se obrátíš“. (někdo v jediném tahu rukou smete týden pečlivě sypané vzorce a tvary, barevný písek se pak v připravené nádobě odnese a vsype do místní řeky)

...na rozdíl od toho, jak bojovně a válečně si to vykládají Trimondiovi, mírumilovný a tolerantní buddhismus tvrdí, že každá duše je potenciálně „božská“ a dokonalá, ale následkem zaslepené nevědomosti, ignorance, člověk prochází nesčíslnými inkarnacemi (převtěleními), zhypnotizován svým tělem a jeho smyslovými počitky a potřebami. Cvičením těla (jóga, mandaly, dechové cviky, tantra, mantry aj.) a mysli (koncentrace, meditace) se mu může podařit roztrhat závoje iluzí a prohlédnout – dosáhnout osvícení (jako když odpluje mrak, který zakrývá Slunce, které tu přece ale stále bylo). Jinými slovy, úmyslem buddhismu je pomoci každému, kdo se o to pokusí, zbavit se utrpení (na jehož počátku jsou všechny naše běžné strachy, obavy, negativní postoje či, jako v případě Trimondiových, dva z největších hříchů, nenávist a závist).

... „boj“ má proběhnout (a také probíhá) ve zmatených myslích těch, kteří zjistili, jak moc je člověk ovládán programy své neinformované mysli a nezvládnutými emocemi. Ona „svatá válka“ je ve skutečnosti bojem s vlastní zaslepeností, a konečné vítězství ne buddhismu, ale buddhovství, je přáním a vizí světa, v němž budou všichni lidé osvícení (jejich mysl dosáhne stavu boddhi-mind, vybojují tedy vítězně boj s iluzemi svého ega).
-----------

PS: ...s tou mírumilovností budhismu bych to tak nepřeháněl... byli to právě budhisté,kdo v tibetu násilím vymycoval původní víru bön,
přesto tam došlo ke smíření,jak budhistických směrů,tak bönu a vytvořil se dzoghčen

Dobré motto, peníze se opravdu nedají jíst a navíc mají pouze smyšlenou hodnotu. Jde vlastně o takovou dětskou hru na Černého Petra, protože třeba mrkev hodnotu nepochybně má, ale stokoruna za kterou jí koupíte je pouze potištěný papír s hodnotou bukového listí, čili hodnota chimérická a mnoho lidí tento fakt bohužel nevnímá, což společnost v mnoha směrech likviduje.

kniha Práce se životní energií
(V originále „Lebensenergiearbeit“)
- Kniha obsahuje dosud nejpodrobněji popsané životní energie, se kterými pracují duchovní systémy, jejichž praktické návody použití byste jinde marně hledali: duchovní léčení, reiki, polarita, léčba barvami a dýcháním, vizualizování, channeling, věštění apod. Kniha vás dovede k vašemu zdraví.

- ono je otázka, co je každému přístupná životní energie (jako třeba čchi pomocí dýchání, cviků čchi kung a taiči ap.), a co je PRÁCE s ní (nůž nemůže za to že s ním někdo zabije, ač byl vyroben jako kuchyňský...). Myslím že i s energií (ať už životní či jinou ...),
se dá "pracovat" i tak že třeba v Africe někdo někoho woodoo prokleje..., někdo zase pod dojmem že je v kontaktu s "hodnými" anděly, je možná aniž to ví, v kontaktu s "andělem světla" jak popisuje třeba bible padlého anděla apod., věštění a magii třeba také ne každá duchovní nauka schvaluje a varuje před jejím používáním a pozdějšími následky...

Pod alternativní medicínou se také skrývá mnoho šarlatánství a ne zrovna "prospěšných" postupů...to že někomu na chvilku zdravotně něco pomůže, neznamená že je to pro něj z dlouhodobého hlediska prospěšné (stejně jako prášky a pilulky klasické medicíny...

Oddělit a rozlišit plevel od zrna je leckdy pro mnoho lidí obtížné, a někteří místo aby zkoumali, zavrhnou veškerou alternativní medicínu jako "nevědeckou" pavědu....(klasicky spolek Sisyfos na jedné straně leckdy "odhalí" bludným balvanem šarlatánství, na druhé straně leckdy vylejí s vaničkou i dítě a spláchnou i lecjakou dobrou věc do kanálu... )

Mám pocit z toho co sem zatím pročet, že životní síla čchi (Ki,Qi), tak jak ji může poměrně rychle pocítit každý jako teplo,mravenčení ap. v nějaké části těla (nejčastěji solar plexus, prsty rukou, později i v celém těle), že je přece jen něco principiálně jiného než reiki síla
(ač terminologicky se leckdy zaměňuje jako obecná "vesmírná životní energie")...Mno zatím nevím, je to zatím můj pocit.

Co si kdo myslíte o tomto názoru? :
(je z

Naposledy upravil muflon dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 0

245b41286d684469d75e7cb95b3c0a92

Mám pocit z toho co sem zatím pročet, že životní síla čchi (Ki,Qi), tak jak ji může poměrně rychle pocítit každý jako teplo,mravenčení ap. v nějaké části těla (nejčastěji solar plexus, prsty rukou, později i v celém těle), že je přece jen něco principiálně jiného než reiki síla
(ač terminologicky se leckdy zaměňuje jako obecná "vesmírná životní energie")...Mno zatím nevím, je to zatím můj pocit.

Co si kdo myslíte o těchto následujících názorech? :
(je z

Naposledy upravil muflon dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 0

24b4f2cf46c04d872cceeb7043f8263f

cituji sám sebe...ach jo, že by se nikdo nepodělil o své vědomosti nebo pochyby veřejně??

Možná se mýlím že jde u reiki o něco jiného než je čínský termín čchi......třeba tady kniha Ohně reiky o historii, říká:
http://www.heureka.cz/?h%5Bfraze%5D=Ohn ... reiki+a+je
"Reiki, formované šintoismem, je buddhistickým projevem čchi-kungu – přičemž
čchi-kung popisuje v původním smyslu učení o životní energii... "

- no jestliže označení japonské pro čchi je Ki, pak rei-ki s tím dost možná má něco společného, ne-li totožného...Reiki je dle jedné knihy japonské označení pro univerzální, vším pronikající životní a světelnou energii.

kniha Škola do kapsy o reiki říká:
Reiki je přirozený systém léčení rukama, používaný po tisíce let pod různými názvy. Slovo Reiki je japonského původu. Rei znamená univerzální duchovní vědění a Ki je životní síla. Autor uvádí i praktické souvislosti s indickými systémy léčby, čakrami atp. i tipy pro samoléčbu a pro vaše vlastní očištění.

Jde dle popisů o univerzální životní sílu, která nás může neustále doprovázet, aby pomohla nám samotným, jiným lidem, zvířatům (...), rostlinám i planetě Zemi.

Reiki předpokládá existenci energetických center (čaker) a drah (meridiánů) v lidském těle. Pokud jsou čakry vyrovnané a v meridiánech proudí energie bez překážek, je člověk zdravý a vitální. Častěji se ovšem stává, že energie v těle není v rovnováze. Může jí být příliš hodně, nebo málo, což je mnohdy příčinou zablokované energie a následného onemocnění. Člověk pak strádá a chřadne, mnohdy bez zjevné příčiny, lékaři nemohou zjistit, proč je pacient náhle unavený, bez chuti k jídlu, proč se najednou objevila ta vyrážka a podobně… Dále Reiki předpokládá existenci zdroje, který bývá různě nazýván, ale jeho existence není hmotně prokazatelná. Léčitelé používají techniku přikládání dlaní, čímž rozproudí energii Ki (čchi).

...co se děje při terapii?

Nezávislý výzkum doktorů Roberta Beckera a Johna Zimmermana během osmdesátých let
dvacátého století zkoumá, co se děje, když lidé praktikují terapie jako je Reiki. Zjistili, že
nejenom že křivka mozkových vln předávajícího a přijímajícího se synchronizují ve stavu alfa,
charakteristické pro hlubokou relaxaci a meditaci, ale že jejich puls se sjednotil s
magnetickým polem země, známým jako Schumanova resonance. Během těchto momentů je
biomagnetické pole předávajícího rukou nejméně 1000 krát větší než za normálních okolností
a není to příčinou žádných přirozených pochodů v těle. Toni Bunnell (1997) je přesvědčen o
tom, že propojení energetických polí předávajícího a země, předávajícímu umožňuje čerpat
energii z "nekonečného energetického zdroje" nebo "univerzálního energetického pole" skrze
Schumanovu Resonanci. Prof Paul Davies a Dr John Gribben v knize Mýtus Hmoty (1991),
probírá pohled kvantové fyziky na "živoucí vesmír", ve kterém je vše propojeno v "živoucí síti
nezávislosti". Toto všechno podporuje prožívání "jednoty" a "rozmachu vědomí", které
můžeme pozorovat u těch, kteří pravidelně dostávají, nebo se léčí s Reiki.

Zimmerman (1990) v USA a Seto (1992) v Japonsku dále prozkoumává obrovskou pulsaci
biomagnetického pole, které je patrné v rukou předávajících při jejich práci. Zjistili, že pulsy
jsou ve stejných frekvencích jako mozkové vlny a pohybují se nahoru a dolů od 0,3 - 30 Hz
soustřeďující se hlavně v 7 a 8 Hz, stav alfa. Nezávislý lékařský výzkum ukázal, že tento
rozsah frekvencí stimuluje léčení v těle se specifickými frekvencemi, které jsou vhodné pro
různé tkáně. Například, 2 Hz podporují regeneraci nervů, 7 Hz růst kostí, 10Hz napravování
vaziva a šlach a 15 Hz shluky červených podkožních žilek. Fyzioterapeutické vybavení, které
je založeno na těchto principech bylo navrhnuto tak, aby pomohlo s regenerací jemných tkání
a ultrazvuková technologie je běžně používána na ucpané artérie a na odstranění ledvinových
kamenů. Také je mnoho let známo, že přiložením elektrického prstence kolem fraktury, která
se nehojí, se stimuluje růst a vyhojení kosti.

Becker vysvětluje že "mozkové vlny" nejsou jenom omezeny na mozek, ale že cestují skrze celé tělo skrze perineuralní systém, opouzdření pojivé tkáně, která obklopuje všechny nervy.
Během předávání Reiki tyto vlny začínají jako relativně slabé pulsy v thalamusu mozku
předávajícího a nabírají na kumulační síle jak proudí do periferních nervů v těle, včetně
rukou. Stejný efekt se zrcadlí v osobě přijímající Reiki a Becker je přesvědčen o tom, že toto je systém, více než jakýkoliv jiný, který reguluje napravování úrazů a systémovou harmonii.
Toto vypichuje jednu z výjimečných vlastností Reiki (a podobných terapií), že oba, i předávající i přijímající Reiki dostávají výhody terapie, což tyto terapie dělá velmi efektivními.

Je zajímavé si všimnout, že Dr. Becker pracoval na svém výzkumu po celém světě jako na
mnoho kulturním výzkumu a že vůbec nezáleželo na systému přesvědčení, zvycích nebo jak v
opozici jejich jednotlivé kultury vůči sobě byly, všichni měli stejné výsledky. Vlastnost, pro
kterou popularita Reiki roste je, že nevnucuje dané systémy přesvědčení a tudíž může být
používána lidmi s jakýmkoliv základem a vírou, nebo s žádným přesvědčením.

----------
...přesto mne odrazuje co vše se na reiki nabalilo za různé okultní jevy a techniky, duchařinu zrovna nemusim... (kyvadla, kartářství, symboly apod.
Navíc prý zkoušet cokoli bez "zasvěcení" je nebezpečné...
Dle slov jednoho příspěvku (dle mistra Reiki který zasvěcuje druhé) - "...pokud je člověk zasvěcen, netahá to energii přímo z vás, ale PAK ten, kdo posílá Reiki, je prý v takovém případě pouze kanálem, přes který teče vesmírná léčivá síla.

Ovšem fakt nevím, jakou roli v takovýchto prohlášeních hraje právě kšeft - kdyby to šlo bez zasvěcení, měli by zasvěcovatelé po kšeftu...dnes číhá manipulace všude - těžko rozeznat, co je "pravé", pokud ještě vůbec něco je...

Nabízet 5, 10, nebo dokonce 30 druhů Reiki je nesmysl, komedie. Vtipné je, že člověk, který něco podobného nabízí, mnohdy pracuje s energií, která vibračně neodpovídá ani prvnímu stupni Reiki. Proč? Protože se nechal zasvětit na dálku od jiného člověka, který to dělá taky jen tak – pro zábavu, z nevědomosti, nebo pro peníze
Proč to tedy lidé nabízí? Protože je o to zájem...

S cenami za léčení/zasvěcení to bývá také někdy sranda. Někdo např. vymyslí (tvrdí že vymeditoval/vychanneloval) nový systém Reiki a řekne, že to je mnohem lepší než systém, který všichni znají (třeba tradiční Reiki), řekne že cena je sice 3x větší, ale jedno léčení/zasvěcení v tomto novém systému odpovídá deseti sezením v jiném systému (třeba v tradičním Reiki) a tak tím vlastně hodně získáme. Z doslechu víme, že tradiční Reiki funguje, a dotyčný o sobě prohlašuje, že je Mistr Reiki, takže tomu určitě "musí rozumět" - a tak mu hltáme všechno, co nám říká ) Já se tomu směji, ale mnoha lidem, kteří mě navštěvují a které ten a ten člověk nalákat na různé zasvěcení, a je to už stálo 20, 30 tisíc a stejně se v jejich životě vůbec nic nezměnilo, a mají pořád ty stejné problémy, moc do smíchu nebývá.

Asi je to dnešní dobou. Slyšíme na to, když se o něčem prohlásí, že to je lepší / novější / silnější než něco jiného, nebo to funguje na 100% na konkrétní nemoc, když obdržíme více sezení/zasvěcení najednou (za sníženou cenu), když víkendový kurz slibuje výsledky celoroční práce na sobě, apod. A hlavně, stále chceme získávat něco nového, namísto toho, aby jsme rozluštili to, co je nyní (co se nám děje v životě, proč se nám to děje apod.)... a tak toho různí lidé využívají.

Člověk může přenášet opravdu mnoho frekvencí.
Toho si všimli i někteří podnikaví jedinci a tak rozdělili Reiki na mnoho druhů a zasvěcují do každého zvlášť. A lidé si myslí, co vše jim to nepřinese. Je to sranda, číst si všechny ty řeči okolo – o duchovnosti, novém věku, zapomenutých druzích Reiki, účincích jednotlivých systémů na konkrétní nemoci, princeznách, vílách, stvořitelích a mezigalaktických energiích. Někdy je to sepsané opravdu velmi působivě )
http://zivotni-energie.cz/energeticke-l ... ka-ba.html
-----
Co je pravda a co se mi nelíbí je reiki kšeftování. Pochopitelně je konkurence veliká, takže si jednotliví pořadatelé vymýšlí různá lákadla, která s reiki nemají nic společného. Např. klidně i několik desítek reiki: od delfínů až po atlantídu. Jenže tohle už jsou výmysly autorů ne ta dřeň reiki. Taky kupčení a vykládání nesmyslů není košér, prostě konkurenční boj je tuhý a konzum zasahuje všechny oblasti.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2010080004