Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Právě je sob zář 22, 2018 7:34 pm

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 14 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: pon črc 02, 2012 5:35 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 04, 2010 10:08 am
Příspěvky: 1925
Pro "porovnání"... :mrgreen: uvádím část spisku J.Heřta o alternativní medicíně, který věnoval spolku Sysifos (i pohled z druhé strany je leckdy užitečný, aby člověk příliš neulítával do oblak a viděl i stanovisko "při zemi", když už člověk vidí třeba užitečnost "uzemňování se"... :wink:
http://www.farnostpozorice.cz/file.php? ... id=2449851
...názor ať si každý udělá sám :mrgreen: , záměrně se zdržuju komentáře, ač některé historické souvislosti je jistě dobré vědět....


Tradiční čínská medicína, TCM

Historie
Tzv. tradiční čínská medicína je dnes jednou z celosvětově nejrozšířenějších metod
alternativní medicíny. Termín „tradiční čínská medicína“ je však značně matoucí, protože se
používá se v různém smyslu. To, co se dnes vydává v západních zemích i v naší republice za
tradiční čínskou medicína, je její umělá podoba z konce 20. století. V západní literatuře se
proto rozlišuje mezi TCM s velkými písmeny, což je její novodobá podoba, kdežto původní
čínská medicína se označuje písmeny tcM.

Před tím, než probereme, jak se současná TCM pěstuje v Číně a po jejím exportu do
západních zemí i tam, se stručně zmíníme o její původní podobě.

Počátky čínské medicíny lze vystopovat až hluboko do minulosti. Údajně se našly
kostěné akupunkturní jehly z dob už před téměř 7 tisíci lety. První písemné památky se datují
do 2. tisíciletí před naším letopočtem. Základní lékařské texty však byly sepsány teprve mezi
léty 206-25 před n. l., v době dynastie Chan, kdy měla čínská medicína již ustálenější podobu.
Základním dílem o čínské medicíně však bylo rozsáhlé, šestnáctisvazkové dílo z r.762,
nazvané Nej-ťing Su-wen v němž Wang-Bing shrnul znalosti minulých generací. Podle
mýtického výkladu jsou základní myšlenky této knihy připisovány císaři Chuan-ti z dynastie
Sia ze 3. tisíciletí před n. l., zvanému Žlutý císař. Následovaly četné další spisy, některé
obecného charakteru, jiné se věnovaly např. jen akupunktuře. O nich se zmíníme později.
Přesnější informace o historii čínské medicíny najdeme v knihách V. Kajdoše, K. Pollaka
nebo Vogralika s Vogralikem.

Problém se starými čínskými spisy je ten, že první knihy byly spíše filozofickými díly,
které interpretovaly lidovou čínskou medicínu. I všechny pozdější učebnice byly psány
symbolickým jazykem, takže konkrétní údaje, které by umožnily přesné poznání léčebných a
diagnostických metod, se odhalují jen obtížně. Dalším problémem je, že konkrétní léčitelské
znalosti se předávaly v rodinách na další generace a recepty se udržovaly v tajnosti. Všechny
tyto obtíže při poznávání tradiční čínské medicíny se stupňují ještě nesnázemi při překladech.
Mnohé medicínské termíny mají metaforický význam a jsou prakticky nerozluštitelné a navíc
i nepřeložitelné. Proto se různé překlady téhož textu od sebe někdy liší téměř diametrálně.
Teprve v posledních desetiletích, kdy se překladů ujali západní sinologové, kteří se dokonce
naučili medicínskou terminologii, dostávají znalosti o čínské medicíně přesnější obrysy.
Jednou z mylných představ o tcM je, že to byl jakýsi jednotný standardní systém.
Naopak, žádné standardy neexistovaly, na obrovském území Číny existovaly po celou dobu
staro- i středověku nejen nejrozmanitější metody, ale i celé léčebné systémy, které spolu
soupeřily.

Přesto, že tcM představovala široký, značně rozrůzněný celek diagnostických a
zejména léčebných metod, přece jen vycházela ze společných filozoficko-náboženských
principů. Byl to především taoismus, nauka, která usilovala o duchovní poznání světa.
Zdůrazňovala jednotu přírody v pohybu. Vše navzájem souvisí, vše se pohybuje a mění, vše je
relativní, nikoli absolutní, svět je možno poznat přirozeně, intuitivně. Zakladatelem taoismu je
podle tradičního názoru Lao-c´, současník Konfuciův. Základní principy filozofie tao jsou pak
uloženy v tzv. knize aforismů Tao-te-ťing. Slovo „tao“ v čínštině znamená především „cestu“.
Celý svět i život lidí jsou podřízeny principu tao, podle nějž se svět neustále mění a je
pohybem v kruhu. Vše při tom prostupuje jednotná vyšší síla, energie, tzv. čchi (chi, ki, Qi,
Qui a j.). Tato energie zajišťuje jednotnost přírody, spojuje makrokosmos s mikrokosmem a
umožňuje dosažení harmonie. Druhou základní filozofickou složkou čínské medicíny je
konfucianismus, nauka, jejímž cílem je zachovávání morálních hodnot a dosažení
harmonického života ve společnosti. Oba přístupy, jeden zaměřený na morálku společnosti,
druhý na výklad přírody pomocí jednotného duchovního principu, se doplňují. A konečně i
pozdější buddhismus, který vyznával klid, smír, relaxaci a ovládnutí tělesných potřeb,
nakonec s oběma původními principy v medicíně splynul.

Do rámce těchto duchovních principů byla postupně zařazena původní, empirická
čínská lidová tradiční medicína, jejíž základní součástí byla léčba přírodními preparáty
z bylinných i živočišných tkání, doplňovaná akupunkturou, moxibuscí, masážemi a
doporučením správné životosprávy. Součástí medicíny se postupně stala i meditační cvičení
čchi-kung a tai-či. Časem si čínská medicína vytvořila určitá pravidla, ale vzhledem k místní
rozrůzněnosti nebyla a ani nemohla být stabilní. Postupně, i když pomalu, se stále vyvíjela,
ale jen do konce 17. století, kdy se i do Číny dostaly prvky západní medicíny. Byly to
především úspěchy hygieny a bakteriologie, které umožnily bojovat proti infekcím, proti
kterým byla čínská medicína bezbranná. Byla to i chirurgie, která byla pro Číňany novum.
Čínští lékaři totiž neznali pitvu a neznali proto stavbu lidského těla. Pitvy znemožňovala úcta
k předkům. Jejich tělo nesmělo být porušeno, aby se zemřelí mohli po smrti setkávat se svými
předky. Pitvy byly v Číně povoleny teprve po roce 1910. Proto se čínská chirurgie zaměřila
jen na napravování zlomenin, a ani později nepřevzala nově vzniklá TCM anatomické znalosti
o lidském těle. Západní medicíně a jejich lékařům, kteří začali do Číny pronikat, nemohla
čínská medicína konkurovat a rychle upadala. Podle vyjádření některých čínských autorů
zbylo na začátku 20. století z původní tcM jen nepatrné torzo, a i to bylo v r.1929 zakázáno, i
když se zákaz příliš nerespektoval a na venkově se lidová medicína pěstovala dál.


K prudké změně došlo v době velké kulturní revoluce, tedy v 50. letech 20. století, kdy
byl v Číně nedostatek jak západních léků, tak i lékařů a kdy se začala uměle oživovat tradiční
čínská medicína.
Situace v Číně se nadále zhoršovala a proto byla z rozhodnutí stranických
orgánů tradiční medicína prohlášena za základ zdravotnického systému.
Významnou roli
sehrál i Mao-ce-tung, který se v r.1958 vyjádřil takto: „Čínská medicína a farmakologie jsou
naším národním pokladem. Musíme vyvinout velké úsilí, abychom je prozkoumali a vyzdvihli
na vyšší úroveň.“ V r.1955 byl v Pekingu založen „Centrální institut čínské lidové medicíny“.
Několik dalších ústavů bylo pověřeno, aby z různorodých medicínských tradičních metod
vytvořily standardizovanou medicínu, která by byla také v lepším v souladu s marxistickou
materialistickou filozofií. Nový systém tak převzal prakticky všechny základní filozofické
principy, ale s jinak položeným důrazem na jednotlivé z nich. Důraz byl položen na
materialistické prvky, kdežto význam prvků duchovních, např. principu pěti základních
elementů, byl potlačen ve prospěch systému „osmi principů“.
V tomto duchu např. v
akupunktuře se energie čchi vykládala nikoli jako energie duchovní, ale spekulovalo se o
možné elektromagnetické povaze této energie. Pro akupunkturu měl pak základní význam
systém aktivních bodů, zatímco význam meridiánů a energie čchi byl oproti tcM zčásti
potlačen.

Tento uměle vytvořený eklektický systém, jehož hlavní součástí byl herbalizmus a
akupunktura, se stal oficiální doktrínou čínské státní medicíny pod matoucím názvem
„Tradiční Čínská Medicína“. Základem se stala rozsáhlá učebnice, vydaná v Pekingu, která
pak byla rozšířena nejen po celé Číně, ale byla překládána a řetězovitě přebírána i v západních
zemích. Představa, že bude TCM zcela kanonizována a standardizována, se však nenaplnila, i
přesto, že např. v r.1995 vydaly čínské úřady jednotná diagnostická i terapeutická kritéria. I
v samotné Číně se TCM dále vyvíjí, obohacuje se a vedle čisté empirie čínští lékaři přijímají
ve stále větší míře nutnost ověřovat klinickými studiemi účinnost medikamentů i léčebných
postupů, zejména akupunktury.

Přes všechny snahy se však TCM nestala ani v Číně
převládajícím zdravotnickým systémem. Vedle TMC existuje dnes v rychle se rozvíjející Číně
moderní západní medicína se svými vědeckými i klinickými zařízeními a vedle ní existuje
samostatná TCM s jejími univerzitami, školicími a klinickými centry. Odhaduje se, že TCM
zajišťuje jen asi sedminu zdravotní péče. A pokud jde o odbornou literaturu, tak dnes v Číně
vysoce převažují moderní lékařské časopisy. Snaha vlády rozšiřovat TCM však trvá, střediska
TCM mají být zřízena ve všech 1800 okresech Číny.


Pokud jde o vztah mezi TCM a vědeckou medicínou, tak původní myšlenkou v době
kulturní revoluce bylo, aby se moderní medicína jen obohatila o prvky medicíny tradiční. Byl
dokonce vytvořen pokus oba směry sloučit. Už v r.1954 bylo ustaveno „Čínské lékařské
sdružení“, které mělo oba přístupy sloučit. Nebylo však úspěšné. Záhy se ukázalo, že
filozofie, dnes bychom řekli paradigmata obou větví medicíny jsou navzájem neslučitelná.

Pokus o sjednocení se nepodařil a i když i vědecká medicína používá např. akupunkturu, tak
jen jako doplňkovou metodu.
Vývoj v západních zemích byl ještě daleko rychlejší. TCM se od 70. let minulého
století rozšířila ve všech zemích západního světa, zakládají se vedle ordinací i výzkumná
centra pro TCM, ve Vídni vznikla privátní univerzita pro TCM, zakládají se národní
organizace a v r. 2003 byla také ustavena celosvětová společnost pro TCM (World Federation
of Chinese Medicine Societies). Čínská medicína byla v různých zemích různě chápána, byly
z ní vytrhávány jen některé její součásti, buď jen léčebné preparáty nebo akupunktura, později
i masážní a duchovní techniky. Taková je i situace v ČR, kde byla z TCM vytržena jako
samostatný diagnosticko-terapeutický celek akupunktura, která má svou celostátní společnost
a vlastní školicí systém. O TCM se mluví teprve v posledním desetiletí. Jiným fenoménem je,
že ve stále se zrychlujícím tempu vznikají nové samostatné varianty metod TCM, zejména
akupunktury, které čínská medicína neznala, např. aurikulopunktura a četné další podobné
systémy, vycházející z představy o mikrosystémech, jakýchsi otiscích, replikách na
nejrůznějších místech povrchu těla. Kromě toho se na západě rozšířily léčebné systémy,
analogické tradiční čínské medicíně (tcM), pěstované v jiných zemích Orientu, např.
v Japonsku, v Koreji a Vietnamu. Prudce také stoupá dovoz čínských medikamentů. Pořádají
se kurzy čínských masáží, čínských léčebných diet, čchi-kung a tai-či, vzrůstá kooperace mezi
západními a čínskými stoupenci TCM, pořádají se léčebné zájezdy do Číny. Obraz toho,
čemu se v západních zemích říká TCM, je proto hodně variabilní.


Naposledy upravil muflon dne úte črc 03, 2012 10:41 am, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon črc 02, 2012 5:35 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 04, 2010 10:08 am
Příspěvky: 1925
pokračování....:

Citace:
Filozofie TCM.
Základní filozofické principy TCM vycházejí z taoismu. Jsou to jednak už zmíněná
základní síla, čchi, dále dvojjediný princip jangu a jinu, princip pěti elementů, osmi kvalit,
orgánové hodiny aj.


Dvojice jang-jin
Z poznání, že se v přírodě vše vyvíjí ve stále se opakujících cyklech, vznikla základní
představa o polaritě jevů, o principu jang-jin, kterou je vysvětlována podstata všech věcí a
jevů. Podle čínského výkladu nejde jen o protiklad jevů, ale i o jejich doplňování, vzájemné
přechody, zrození jednoho z druhého. Takovými dvojicemi jsou den-noc, světlo-tma, mužžena,
aktivita-pasivita a pod. Dvojice jang-jin je i součástí energie čchi. Existuje tedy jang
čchi i jin čchi.Jsou to vždy jen dva aspekty téhož celku, tvoří jednotu, a proto se dvojice jangjin
má psát bez spojky „a“. Jang se používá pro vyjádření všeho, co má aktivní hodnotu, jin
naopak je výrazem pro vše pasivní, negativní.
Graficky se dvojice jang-jin znázorňuje tzv. čínskou monádou, obrazem „dvou ryb“,
ve kterém se jang zobrazuje obvykle tmavou barvou, jin světlou.

Čchi (nebo také v západní literatuře Qi, Qui, Ki, chi)
Čchi je druhým základním pojmem čínské filozofie. Pod tímto pojmem se myslí
síla, energie nebo dech. Lze ji chápat také jako původní pralátku, původce síly a hmoty, a
proto také i dvojice jang-jin povstala z čchi. Čchi není stabilní, má dynamiku, možnost
transformace. Podle výkladu čínských filozofů ji lze však vnímat jen prostřednictvím jejích
hmotných proměn. Čchi jako symbolické vyjádření celého světa je současně hmotná i
nehmotná, je neustále v pohybu, proudí lidským tělem. Při svém koloběhu nabývá také
nejrůznějších forem.

Základní principy tradiční čínské medicíny
(Převzato z knihy Heřt J. a kol.: Akupunktura, mýty a realita. Galén 2002)

Princip pěti elementů
Podle tradiční představy se svět skládá z pěti základních forem, elementů, ke kterým
patří oheň, země, kov, voda a dřevo. Tento princip je analogický starověké čtveřici
Hippokratově. Podle Kajdošova výkladu vychází čínský model z původní představy o čtyřech
různých stavech, modalitách čchi, odpovídajících čtveru ročních období a čtyřem fázím dne,
které byly označovány jako „velký jang“, „malý „jang“, „velký jin“ a „malý jin“. Tyto stavy
v sebe plynule přecházejí od jara do zimy. Při postupu k létu se zvyšuje jang. K zimě naopak
jeho aktivita klesá k jinu. Tento cyklus byl označován jako rodivý (šeng-šeng). Kromě rození
si první prvek vždy také podrobuje druhý – toto působení bylo nazváno kche. Voda si
podrobuje oheň, protože ho zhasíná apod. Tyto čtyři základní stavy byly potom doplněny
další, původně středovou částí, zemí, vklíněnou mezi jang a jin. Tím vzniklo pět „přirozených
praforem“, které byly pojmenovány symbolickými pojmy a které nahradily původní světové
strany a roční období. Ve schématu se tyto „elementy“ dávají do kruhu, což naznačuje jejich
sepětí i možnost jejich vzájemného ovlivňování.

Všechny jevy lze z tohoto hlediska popisovat. Tedy i lidské tělo lze podle tohoto
principu dělit na orgány, odpovídající těmto pěti elementům. Navzájem se pak orgány
ovlivňují podle směrů a pravidel, platných pro princip pěti elementů. Proto i diagnostika a
léčba se řídí vztahy, určenými obrazcem pěti elementů. Všechny orgány se dělí na dvě
skupiny, na tzv. duté, jinové, ke kterým patří plíce, srdce, slezina, játra a ledvina, a orgány
vnější, jangové, tedy střevo tenké a tlusté, žaludek, močový měchýř, kostní systém a
krevní oběh. Nejsou to však orgány v našem slova smyslu. Např. k „orgánu“ plic patří i
dýchací cesty včetně čichového systému. Jedním z orgánů je tzv. systém „tří ohřívačů“, který
nemá analogii v západní medicíně Pro Evropana je vše jen těžko srozumitelné, protože
logické souvislosti chybějí. Zajímavý je význam srdce. To bylo chápáno jako hlavní orgán.
Podle téměř militaristické čínské terminologie je srdce hlavní bojovník, který nesmí být
nemocen, proto se např. v tcM neuznávaly choroby srdce.

Orgánové hodiny
Dalším důležitým principem jsou tzv. orgánové hodiny.V přírodě se vše mění podle
taoismu v kruhu a totéž platí pro cyklické změny aktivity všech tělesných orgánů. Tento denní
rytmus znázorňují tzv. orgánové hodiny, kruh. Hodina ke které míří výseč orgánu, je dobou
maximální aktivity určitého orgánu, resp.dobou, kdy v dráze tohoto orgánu dosahuje
proudění čchi maxima. Současně se změnou aktivity se má také měnit jang-jinová hodnota
orgánu. Játra např. vykazují maximální energetickou aktivitu mezi 1.-3. hodinou, plíce mezi
3.-5., tračník mezi 5.-7. hodinou. Dva orgány, které jsou v opozici, tedy s opačnou aktivitou,
se mohou navzájem ovlivňovat podle pravidla poledne-půlnoc, analogickému pravidlu matkasyn.
Akupunkturisté využívají představu o orgánových hodinách v diagnostice i v terapii
k nepřímému ovlivňování aktivity orgánů.

Osm kvalit – směrných principů (Ba Gang)
Pro diagnostiku i terapii je významný princip osmi kvalit, podle kterého je nutno třídit
příznaky i příčiny chorob. Patří k nim jang, jin, plnost, prázdnota, horko, chlad a povrchní a
hluboké symptomy.

Příčiny chorob
Choroby pak vznikají působením tří různých typů faktorů, sedmi vnějších, sedmi
vnitřních a faktorů ostatních. K vnějším patří vítr, chlad, horko, vlhkost, sucho a sluneční žár,
k vnitřním různé emoce, do třetí skupiny pak patří poruchy výživy, traumata nebo sexuální
excesy. Léčba pak spočívá v odstraňování těchto domnělých příčin. Snaží se např. obnovit
proudění ucpané čchi, vyrovnat prázdnotu a plnost orgánů, odstranit chlad nebo horkost apod.
Další principy, jako je existence předurčených drah, tzv. meridiánů, kterými proudí
tělem čchi, a představa o aktivních bodech budou probrány v rámci akupunktury.

Diagnostika

I čínská diagnostika má svá specifika. Začíná se, podobně jako v západní medicíně,
anamnézou, vyslechnutím pacienta. Podrobné fyzikální vyšetření, které je nezbytností
v západní medicíně, se však neprovádí, kromě orientačního pohmatu břicha. Základem je
diagnostika podle pulzu a jazyka.

Hlavní diagnostickou pomůckou je diagnóza podle pulzu, která uznává celkem 28 typů
pulzu s různým významem. Pulz se hodnotí třemi prsty položenými v řadě nad zápěstím pravé
i levé ruky. Při tom se určují pulzy povrchní i hluboké, jejich velikost, síla, kvalita. Mají
umožnit analýzu vztahů mezi krví a energií, informovat o stavu meridiánů, o tom, zda je na
vzestupu energie jin nebo jang, určuje se prázdnota nebo plnost plných a dutých orgánů.
Podle charakteru pulzů se potom mají vybrat vhodné léky, akupunkturní body nebo
další léčebné metody.

Stejně významné je pro čínského lékaře vyšetření jazyka. Zatímco pro moderní
medicínu má jazyk z diagnostického hlediska jen orientační význam, např. pro posouzení
hydratace organismu, tak v TCM se přihlíží k různým tvarovým a barevným detailům na
povrchu jazyka, k jeho konsistenci, k povlakům. Zvlášť se hodnotí jednotlivé okrsky jazyka,
protože na různá místa jazyka se mají promítat jednotlivé orgány.

Terapie
Pokud jde o léčbu, tak základem tcM byla medikamentózní léčba, a to jak rostlinnými
tak i zvířecími přípravky, která byla doplňována akupunkturou event. moxibuscí. Další
nezbytnou součástí bylo doporučení masáží, zvaných tuina-masáž, tělesných cvičení čchikung,
a také doporučení správné životosprávy, zejména výživy. Z dnešního hlediska lze
takovou léčbu považovat za komplexní a racionální.
Tak je tomu teoreticky i v dnešní TCM. V Číně se zřejmě tato komplexní léčba dále
provozuje, i když dnes opět v konkurenci se západní medicínou.
V západních zemích se TCM pěstuje jinak. Nejsou zde většinou k dispozici čínští
lékaři, kteří by mohli provádět diagnostiku a terapii podle zásad TCM, i čínských učitelů
typických čínských masáží a čchi-kung je nedostatek. S tím kontrastuje stále se zvyšující
import čínských léčebných preparátů. Západní lékaři nevyužívají čínskou medicínu
komplexně, ale zpravidla se omezují jen na některou z jejich větví. Většinou se zabývají jen
akupunkturou, a snad proto se tento termín, TCM, stal v západních zemích synonymem pro
akupunkturu. Někteří se věnují dokonce jen jednomu typu akupunktury, nejčastěji
elektroakupunktuře dle Volla, která se stala velice módní a je dnes z řady důvodů preferovaná
před klasickou celotělovou akupunkturou. Téměř neexistují lékaři, kteří by předepisovali
čínská léčiva. Ta proto nejsou indikována podle čínských zkušeností a doporučení. Léčiva
jsou sice v prodeji, ale výběr je ponechán na lékárnících nebo na příbalovém letáku. Ani
masáž tuina ani čchi-kung nejsou součástí komplexní léčby, ale poskytují se v různých
léčebných centrech podle přání pacienta vedle mnoha jiných typů masáží. Např. meditační
čchi-kung se dnes chápe nikoli jako léčebná procedura, ale jako aktivní tělesné cvičení, které
má mít preventivní a posilující účinek a pěstuje se jako samostatná disciplína. Proto i v naší
knize budeme tuto separaci respektovat.
Správnou představu o zvláštnosti, nesrozumitelnosti, a iracionalitě a rizikovosti TCM
si však z pouhého popisu nelze učinit. Jedinou možností je předvést několik ukázek
diagnostiky a terapie z učebnic TCM.

Klasickým postupem je léčba podle pravidel čínské diagnostiky, tedy podle
anamnézy, pulzu, vzhledu jazyka, principu pěti elementů, osmi kvalit, orgánových hodin a
mnoha dalších pravidel. Zjistí se tak stav orgánových systémů, jejich plnost nebo prázdnota,
jejich vlhkost a vítr v nich, poměr jin-jang, porucha proudění čchi, a na základě tohoto
hodnocení se zvolí individuálně vhodný přírodní preparát, vhodné akupunkturní body a
správný způsob jejich dráždění, cvičení, dieta a životospráva. U chorob, způsobených
chladem, se doporučí spíše moxibusce, do aktivních bodů se vlévá teplo a doporučí se podle
principu pěti elementů dieta, odpovídající horku. Diagnóza v západním slova smyslu se
neurčuje a nerozlišuje se také mezi tělesnými a psychickými nemocemi

Jinou možnost předvádí učebnice Sionneau P., Gang L.: „Terapie tradiční čínské
medicíny“, která neléčí individuálně podle klasické diagnostiky TCM, ale podle hlavního
příznaku a hlavní příčiny. Léčba není individuální, ale je v učebnici přesně určena. Podle
této knihy se léčí např. následující „nemoci“, „diagnózy“: Skloněná hlava, chlad v hlavě,
žloutnutí vlasů, hojné snění, slabomyslnost, sklon k lekavosti aj. Každá taková „choroba“
může mít několik různých příčin, Např. příčinou slabomyslnosti může být: 1. Hlenovitá
vlhkost zamlžující čisté otvory, 2. Stísnění čchi se současnou prázdnotou krve, 3. Prázdnota
jater a ledvin, 4. Prázdnota moře dřeně, 5. Krevní sraženiny a stagnace čchi. Každá „příčina“
je podrobně popsána, např.: Hlenovitá vlhkost (1.): „Prázdnota čchi sleziny má za následek
nahromadění vlhkosti, která se postupně přeměňuje na hlen. Jestliže se ho utvoří nadměrné
množství a zamlží čisté otvory, může dojít ke slabomyslnosti“. Nebo : „Prázdnota jater a
ledvin (3.) se může objevit z mnoha důvodů: stáří, dlouhodobá nemoc, nemoci z tepla nebo
nevázaná sexuální aktivita jsou některými z nich. Jestliže existuje prázdnota jin jater a ledvin,
pak moře dřeně není dostatečně vyživováno esencí ledvin a duch následkem toho nebude
jasný. Může se objevit slabomyslnost“.

Třetí možností, kterou se teď většinou řídí západní lékař, snažící se aplikovat TCM, je
vzdát se snahy určit diagnózu podle čínských pravidel a použít standardní diagnózu vědecké
medicíny. Pak se zřejmě vyhledá diagnóza čínské medicíny, která byla stanovena podle zcela
jiných kritérií a která samozřejmě nemůže odpovídat diagnóze naší medicíny. Vznikne tak
zajímavý hybrid. Nicméně přesto se aplikuje léčba, kterou doporučuje TCM. Tak např.
v knize Růžičky a kol. (2002) je doporučeno, jak pomocí TCM léčit Crohnovu chorobu, což
je specifická závažná choroba tlustého střeva, kterou samozřejmě TCM nezná. Přesto se k této
diagnóze přiřadí „porucha tlustého střeva, způsobená horkem a vlhkem ve slezině a tlustém
střevě“ a doporučí se akupunktura ve 4 bodech a pro moxování dalších 7 bodů. Růžička také
doporučuje Su Jok terapii (viz dále): „Na střed dlaně (pupek) přiložíme magnet severním
pólem ke kůži, nebo na projekci tlustého střeva přiložíme a nalepíme sudý počet zrníček, a to
proti směru peristaltiky.“

Hodnocení TCM dle J.Heřta
Základním problémem TCM je neznalost stavby a funkce lidského těla a zcela
spekulativní teorie. Existenci energie čchi, zákonité dvojice jang-jin, meridiánů a aktivních
bodů se nepodařilo prokázat. Platnost orgánových hodin, příčin nemocí nebo diagnostiky
podle jazyka rovněž nebyla prokázána. Některá tato tvrzení rozvedeme.

Existence čchi, obecné, všeprostupující energie, která zhruba odpovídá indické práně a
podobným termínům jako mana, éter, orgonská energie, ód, Hahnemannova dynamis, fluid
aj., nebyla prokázána a nic pro její existenci nesvědčí. Podle čínských představ má mít
duchovní povahu, avšak všechny projevy, které se jí přičítají, řízení těla, vznik chorob a
ovlivnění jejich léčby, to vše jsou procesy hmotné, odehrávající se na fyzikální, biochemické,
molekulární úrovni a nemohou být ovlivněny duchem. Termín duchovní energie je v podstatě
protimluv, protože energie je definovaná jako schopnost vykonávat práci, a duchovní síla
logicky ovlivňovat hmotu nemůže. Zákon o zachování energie to vylučuje. Materiální povahu
čchi rovněž mít nemůže, protože podle fyzikálních znalostí existují jen čtyři základní síly,
elektromagnetická, silná a slabá jaderná a gravitace. Pomocí těchto známých sil lze vysvětlit
všechny fyzikální, chemické i biologické jevy. I funkce organismu ve zdraví i nemoci lze plně
vysvětlit bez předpokladu existence nové, dosud neznámé síly.

Dvojice jang-jin sice správně odráží skutečnost, že řada jevů v přírodě je duálních,
protikladných, ale neplatí to ani zdaleka všeobecně. Pro většinu jevů je typický plynulý
přechod kvantit od maxima k minimu. Přisoudit jangový nebo jinový charakter určitému
orgánu neb dráze je jen neužitečnou simplifikací, protože každý orgán je nesmírně složitým
celkem. K pochopení jeho stavby a funkce je nutno studovat a definovat stovky parametrů, a
porozumět jejich vzájemným vztahům i vztahům k orgánům ostatním.

Princip pěti elementů lze pro popis přírody akceptovat, odpovídá přirozenému,
intuitivnímu chápání přírody. Je však absurdní, jestliže podle tohoto schématu chceme
členit lidské tělo, jeho stavbu a funkce a použít ho i jako vodítko při volbě terapie. TCM
popisuje podle principu pěti elementů vzájemné funkční vztahy mezi orgány a určuje jejich
nadřazenost a podřazenost, aniž by měla ponětí o jejich funkci a významu v těle. Proč např.
patří srdce a tenké střevo pod týž element – oheň, a proč má srdce ovlivňovat třeba žaludek a
ne játra, to samozřejmě pochopit nelze. Těžko lze dnes akceptovat názor, že srdce je
zodpovědné za vyšší nervovou aktivitu, že ledviny nesouvisejí s močovým měchýřem, že pot
je tekutinou rozptýlenou v celém těle a pod. A proč v seznamu orgánů chybějí orgány
endokrinní, pohybová soustava a mozek a naproti tomu se zařazují jako orgány obal srdce a
tři ohřívače? Příčinou je samozřejmě neznalost stavby těla. Řazení orgánů do systému pěti
elementů má proto jen jakýsi symbolický význam, je jen důkazem snahy, starých Číňanů,
samozřejmě marné, vysvětlit lidské tělo a jeho choroby pouhou spekulací. Na základě
takových představ prostě pochopit chorobu a léčit ji nelze. Je samozřejmě absurdní, jestliže
tento archaický výklad akceptují a propagují i dnešní zastánci TCM a když je jim vodítkem
pro diagnózu a určuje i terapii.

Snadno lze také vyvrátit platnost orgánových hodin. Pravda je, že aktivita jednotlivých
funkčních systémů a orgánů kolísá v pravidelném denním, tzv. cirkadiánním rytmu. Tyto
rytmy jsou dnes známy přesně, ale vůbec se nekryjí s údaji, které poskytují čínské „orgánové
hodiny“.

Podobně i pulzová diagnostika nemůže poskytnout údaje, udávané zastánci TCM.
Třídění pulzů na uvedených 28 nebo i více typů nemůže potvrdit ani jeden zkušený lékař a
rozdíly nelze prokázat ani nejcitlivějšími přístroji. Pulzovou diagnostiku nelze považovat za
nic jiného než za fantazii. A proto také už byla odmítnuta většinou čínských akupunkturistů.
Celý systém připomíná nauku o 12 druzích horeček v evropském středověku.

V předchozím výkladu jsme se pokusili dovodit, že všechny principy, na nichž spočívá
teorie – spíše filozofie TCM, jsou mylné a neodpovídají vědeckým poznatkům o stavbě a
funkci lidského těla. Tento názor, zastávaný celou vědeckou komunitou, je v poslední době
akceptován i mnoha západními zastánci TCM a akupunktury (viz např. Gunn, Mann aj.
z knihy Filshie a White, 1998). Závažná je také závěrečná zpráva ze zasedání „Panelu NIH
pro přípravu konsenzu o akupunktuře“ v USA v r.1997. Byla to konference uspořádaná
Národními ústavy zdraví a Úřadem pro alternativní medicínu, reprezentovaným stoupenci
TCM. Ve zprávě se udává: „Přes značné úsilí porozumět anatomii a fyziologii
akupunkturních bodů zůstává jejich definice a charakterizace kontroverzní. Ještě více iluzorní
je vědecká báze některých klíčových tradičních orientálních lékařských koncepcí jako je
cirkulace čchi, systémů meridiánů a teorie pěti elementů, které lze jen obtížně sloučit se
současnými biomedicínckými poznatky.“

Argumenty proti existenci meridiánů a aktivních bodů uvedeme kapitole o
akupunktuře. Dalším závažným problémem je, že účinnost metod TCM, kromě akupunktury,
nebyla exaktně prověřována standardními vědeckými metodami. Platí to především o
medikamentech. Čínský lékopis obsahuje přes tisíc přípravků ze zvířat. U žádného z nich
nebyla účinnost prověřena a u většiny z nich jde spíše jen o magii. Mnohé rostlinné preparáty
jsou jistě v některých indikacích účinné, jak ukázala empirie, ostatně řadu z nich již převzala
západní medicína, jenže v současné TCM se používají směsi často více než deseti různých
bylin, jejichž efekty se mohou vzájemně neočekávaně potencovat nebo rušit. Kvalita čínských
přípravků je nízká, některé jsou toxické, jiné obsahují nebezpečné příměsi. Ještě větší problém
představuje to, že vhodnost čínských bylin byla určena pro čínské diagnostické jednotky,
tedy pro stavy, které západní medicína nezná. Na západě se však aplikují podle vědecké
diagnostiky, nesporně mnohdy zcela neadekvátně, protože doposud neexistují studie, které by
zkoumaly účinnost jednotlivých čínských preparátů u jednotlivých chorob. Podrobnější
rozbor této problematiky, především kvality a účinnosti těchto preparátů uvádíme
v samostatné kapitolce.

Vědecké posuzování účinnosti metod a přípravků čínské medicíny je obtížné. Klasická
léčba podle TCM, jak se provádí snad jen v Číně, je individuální, neuvádí žádné diagnózy a
skládá se z řady různých postupů, takže je z těchto důvodů standardní vědeckou metodikou,
tedy dvojitě zaslepenou klinickou studií nehodnotitelná. Existují tedy jen studie, zaměřené na
účinnost jednotlivých metod, prováděné jak v západních zemích, tak i v Číně. Většina z nich
se zabývá účinností medikamentů nebo akupunktury. Podrobně budou popsány a rámci těchto
disciplín. Obecně platí, že studie publikované v Číně docházejí bez výjimky k pozitivním
výsledkům. Studie v západních zemích jsou nejednotné. Některé pozitivní efekt neprokázaly,
jiné jej v určité míře naznačují, ale s dostatečnou jistotou zatím byla potvrzena jen účinnost
akupunktury, a to jen u několika málo chorob.

Rizika Tradiční čínské medicíny
Léčba pomocí TCM je z mnoha důvodů, uvedených výše, určitým rizikem. Přímé
poškození pacientů bylo opakovaně prokázáno při použití čínských bylin a popsány byly i
komplikace po akupunkturní invazivní léčbě. Především však nemůže TCM stanovit
diagnózu a odhalit závažnou chorobu,vyžadující okamžitou a cílenou léčbu. Totéž platí pro
psychické nemoci, které TCM neuznává.

Jak zásadní je rozdíl v pojetí západní a čínské medicíny a jak obrovské riziko TCM
pro pacienta představuje, ukážeme na příkladu žloutenky. Že jde o žloutenku, poznáme na
první pohled. Léčba a prognóza je však diametrálně odlišná podle toho, zda je žloutenka
způsobená ucpáním žlučových cest kamenem nebo nádorem, virovou infekcí (několika
různými typy A-F) nebo rozpadem krve v důsledku některé z krevních chorob. A zcela
odlišná samozřejmě musí být i terapie. Ve všech případech jde o velmi závažná, někdy
smrtelná onemocnění. Růžička klidně navrhne léčbu podle TCM, a to ve třech variantách.
Jinou v případě, že je žloutenka způsobená „vlhkostí, která napadá slezinu, a horkem
v žaludku, což vede k abnormální cirkulaci žluče“, jinou v případě, že jde o žloutenku typu
jin, což je způsobeno tím, že „vlhko napadající slezinu a žaludek poškozuje jejich transportní
a transformační funkci“, a jinou, když jde o žloutenku typu jang, způsobenou tím, že „se
vlhko vlivem horkosti vypařuje a rozšiřuje žluč“. Léčba je jednoduchá: akupunktura, moxa,
aurikulopunktura nebo Su Jok. Jen se volí vždy jiné body. Podle Růžičky, jak píše v úvodu,
„Léčení podle tradiční čínské medicíny je velmi účinné, při léčení je odstraněna příčina
nemoci“. Je neuvěřitelné, že takovou nebezpečnou absurditu je schopen napsat lékař. Ještě
přidám větu následující, ale chápu ji poněkud jinak než pan doktor Růžička: “Pevně doufáme,
že se nám podaří laskavému čtenáři ukázat přínos tradiční čínské medicíny i v dnešní době.“
Ze všeho, co jsme uvedli, je zřejmé, že nelze očekávat, že léčba pomocí TCM může
být kauzální, specifická a racionálně podložená a že by tedy mohla konkurovat moderní
medicíně. Přesto zájem o ni stále stoupá. Příčin je mnoho. Jednou z nich je to, že přes všechny
naše výhrady jsou některé léčebné postupy TCM v některých indikacích účinné. Platí to
především pro lehčí akutní i chronické choroby, zatímco u těžkých život ohrožujících chorob
jako jsou infekce, nádory nebo AIDS, může být i podle dnešních stoupenců TCM léčba
použita jen jako komplementární, pomocný prostředek. Poznamenáváme, že lidová tcM právě
tak jako nově utvořená TCM byla v době jejího vzniku určena pro léčbu všech chorob.
Podrobně se k popisu a mechanismu účinnosti metod TCM vrátíme u jednotlivých kapitol,
tedy v rámci popisu akupunktury, čínského bylinářství, čchi-kung, tai-či a masáží.

Závěr podle J.Heřta:
Nezbývá než na závěr této kapitoly čínskou medicínu zhodnotit z pohledu západní
medicíny
: Dnešní TCM je umělým výběrem z tradičních lidových diagnostických a léčebných
čínských metod, vycházejících ze společných filozofických základů. Diagnostické a léčebné
metody TCM vycházejí jen zčásti z empirie, převážně však jde o medicínu spekulativní
vycházející z iracionálních, nijak nezdůvodněných duchovních principů. Neexistence pitev,
neznalost anatomické stavby lidského těla, tedy ani funkcí jednotlivých orgánů a jejich
soustav a samozřejmě ani příčin nemocí neumožňuje racionální diagnózu v evropském slova
smyslu. Čínští lékaři sice vyvinuli obrovské úsilí, aby vypracovali podrobný systém
diagnostiky a terapie, zejména podrobně byla rozpracována akupunktura, ale šlo, jak uvidíme
i při popisu akupunktury, o pouhé spekulace. Léčebný efekt mohou mít jen různé
medikamenty, založené na empirii, ovšem i jejich účinnost, vzhledem k neexistenci testování i
k tomu, jaké látky a jaké zvířecí orgány jsou používány, je sporná. Kauzální, tedy působící
přímo na původce resp. základní příčinu choroby, může být taková léčba jen náhodou.
Akupunktura je nesporně někdy účinná, ale i v takových případech jde o léčbu nespecifickou,
především jen antalgickou, založenou na reflexním, opioidovém a placebovém působení. Za
relativně nejcennější, nejracionálnější složku čínské medicíny považuji masáže, čchi-kung
cvičení a doporučení řádné životosprávy včetně správné výživy.

TCM může snad konkurovat moderní medicíně jen v Číně, kde se provádí komplexně,
kdežto v běžné západní podobě, kdy se většinou aplikuje jen určitá frakce TCM, a to mnohdy
nevhodně, lze používání importované čínské medicíny jen těžko považovat za smysluplnou
alternativu vědecké medicíny.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon črc 02, 2012 5:36 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 04, 2010 10:08 am
Příspěvky: 1925
...pokračování dle J.Heřta:



Čínské medikamenty

Základní složkou tradiční čínské medicíny, ať už v její původní podobě – tcM, tak i
v její modernizované, eklektické podobě – TCM, je léčba medikamentózní, která je
doplňována akupunkturou, moxibuscí, Tui- na masážemi, meditačním cvičením čchi-kung a
Tai-či, speciální výživou a doporučením správné životosprávy. V západních zemích se
většinou čínské medikamenty používají samostatně. Významný rozdíl mezi čínským a
západním přístupem je, že zatímco čínský lékař vybírá vhodný lék individuálně podle klasické
čínské diagnostiky, v západních zemích se vychází z diagnostických jednotek vědecké
medicíny a léky jsou volně k dispozici v některých prodejnách. Používání čínských
medikamentů se dnes stalo módním a jejich export z Číny na západ se stal jednou
z významných položek čínského zahraničního obchodu.

Spektrum léčebných prostředků je v Číně mimořádně rozsáhlé a jejich používání je
starého data. Podle čínské tradice se bylinné léky používaly už ve 3. tisíciletí př. n. l. Na
základě zkušeností, které jsou připisovány Shen Nongovi, „Božskému zemědělci“, byl později
sestaven první herbář, Shen Nong Ben Cao Jiang, který obsahuje 365 léčivých rostlin,
Používají se dodnes. Některé z nich jsou domácí i v Evropě, jiné byly z Orientu do Evropy
dovezeny, jako např. forsythie nebo magnólie. Většina orientálních rostlin je však v Evropě
neznámá. Podle dnešních čínských katalogů existuje 11.000 léčivých rostlin, 1500 léčebných
preparátů ze zvířat a 80 minerálů (např. pemza nebo sádrovec). Oficiální lékopis je podstatně
zúžený, obsahuje 1000 jednoduchých a 1500 komplexních léčiv. Ještě omezenější je počet
léků, exportovaných do Evropy a USA. Německý lékopis čínských léčiv obsahuje např. jen
300 léků, z nichž 90% jsou léky bylinné, 10% zvířecí.

V Evropě se čínské byliny většinou používají jednotlivě, méně často v individuálně
připravené směsi z několika málo bylin. Podle čínských receptur se však byliny nepoužívají
jednotlivě, ale vždy ve směsích ze 4 – 20 bylin s předpokladem, že se účinek potencuje nebo
že se event. toxické látky neutralizují jinou bylinou. Takových receptur existují tisíce a
studenti TCM se je musí naučit nazpaměť. Nejběžnější formou léku jsou sušené směsi bylin
k výrobě čajů. U bylin s nepříjemnou chutí se dává přednost tabletám nebo kapslím. Existují i
granulované preparáty k instantnímu použití, masti, tinktury i tonizační vína.

I preparáty ze zvířat jsou v Číně stále v oblibě, ale jejich používání se neřídí podle
čínských principů, např. pěti elementů, ale podle mystických a magických představ.
Podrobnější rozbor praxe TCM v Čině nepodáváme, protože jak diagnostika, tak i
popisy bylin, příprava léčiv a zejména jejich volba jsou nesmírně variabilní, pro Evropana jen
těžko srozumitelné a v různých publikacích jinak podávané. Pro bližší seznámení
s medikamentózní terapií je nutné prostudovat rozsáhlejší díla o čínské medicíně.

Hodnocení: Používání bylin se zrodilo i v Číně z empirie, podobně jako bylinářství
evropské. Orientální byliny nepochybně obsahují účinné látky, které mají významné a
v medicíně použitelné farmakologické efekty, i když exaktních poznatků o jejich léčivé
hodnotě je zatím minimum. Z původní empirie však spojením s mystickými principy čínské
medicíny vznikl z jednoduchého bylinářství komplikovaný a těžko pochopitelný systém.
Používání čínských bylin v západních zemích je tak z řady důvodů značně problematické a
navíc spojeno s vážnými riziky.

Problém představují i názvy čínských bylin. Některé z nich jsou u nás neznámé, nebo
bylo jejich čínské jméno špatně přeloženo, takže často není jasné, jaké byliny preparát
obsahuje. Různé druhy rostlin mají v Číně stejné jméno, a naopak tatáž rostlina má jmen
několik. K jejich záměně proto dochází často.

Jiným problémem je kvalita čínských bylinných preparátů. Zjistilo se, že se při jejich
pěstování na velkých plantážích téměř všeobecně používají pesticidy. Jiné léky zase obsahují
vysoké množství toxických těžkých kovů nebo plísní. Podle německých kontrolních orgánů je
takto zatíženo 44% čínských bylin. Pěstování rostlin i příprava a další zpracování rostlinných
drog mimoto podléhají daleko menší kontrole než je tomu v západních zemích. Proto se např.
v Německu mohou používat jen ty čínské bylinné drogy, které byly kontrolovány podle
evropských norem. Určitým východiskem je to, že se v posledních letech dovážejí sušené
rostlinné drogy, které jsou v Evropě kontrolovány a teprve po jejich prověření jsou z nich
připravovány léčebné směsi. Některé z léčivek se už také začínají z tohoto důvodu pěstovat
v Evropě. Hotové léky, dovážené z Číny, západní autority nedoporučují používat, protože
jejich složení je nestandardní a vedle časté příměsi jedů, kancerogenních látek, těžkých kovů a
pesticidů někdy obsahuji i příměsi syntetických látek, jako jsou např. analgetika, kortizon,
antidepresiva, antidiabetika nebo Viagra. U takových léků, které jsou dnes nabízeny např. na
internetu, v čínských restauracích nebo drogeriích se syntetická příměs zjistila ve čtvrtině
případů. Některé evropské státy proto uveřejňují na oficiálních webových stránkách varování
s uvedením konkrétního názvu takových léčiv. Zasahují také státní úřady, které v řadě zemí
dovoz některých čínských bylin podstatně omezily.

Dalším z mnoha problémů je přítomnost toxických látek v některých čínských
bylinách, a u většiny z nich není zatím známo, jaké mají vedlejší účinky a jaké interakce
s chemickými léky lze očekávat. Byla popsána už řada vážných otrav. Nebezpečné jsou třeba
Aristolochia (podražec), Ephedra nebo bylina Bu huan. Např. po používání léků z aristolochie
došlo v Belgii v 90. letech minulého století k hromadnému poškození ledvin a 70 postižených
žen skončilo na umělé ledvině. Popisovány jsou případy selhání jater, vznik rakoviny,
poškození mozkových funkcí i alergické reakce.
Z těchto důvodů mnozí západní zastánci orientální medicíny doporučují svým
pacientům léky ze Singapuru nebo Japonska.

Pestré je i spektrum preparátů živočišného původu. Používají se sepiové kosti, žížaly,
pijavice, šupiny pyskouna, tkáně gekonů, pokožka z cikád, želví polévka, trus veverek
poletuch, ale také části vzácných velkých obratlovců, roh nosorožce, tygří kosti proti
bolestem kloubů, tulení varlata k posílání potence, medvědí žlučník u úrazů aj. Proti
používání takových „léčiv“ se v západních zemích vzmáhá stále silnější kritika, protože jejich
účinnost nikdy nebyla prokázána a zejména jde o naprosto zbytečné vybíjení zvířat v přírodě,
se kterými se kromě toho často krutě zachází. A vždy jde o druhy ohrožené, nejvzácnější,
protože zřejmě v jejich vzácnosti má spočívat jejich účinnost.

Podobně jako na západě, tak i v naší republice se zvyšuje zájem o čínské
medikamenty. Ještě před deseti léty jsme znali z TCM prakticky jen akupunkturu, dnes se u
nás postupně rozvíjejí i ostatní součásti TCM včetně bylinářství, i když ne v takovém rozsahu
jako v zemích západní Evropy. Čínské bylinné preparáty se zatím většinou nabízejí jen na
internetových stránkách. Na knižním trhu se objevují publikace o čínské medicíně i
samostatné knihy o čínském bylinářství. Přehled většiny čínských, v Evropě dosažitelných
bylin, podává např. kniha P. Odyové, nebo H. Beinfeldové a H. a E. Korngolda.
_____


Čínská masáž

Masáže mají v Číně dlouhou tradici a považují se dnes za integrální součást tradiční
čínské medicíny. Někteří ji dokonce považují za součást hlavní a nejoblíbenější. Nejstarší
odkaz na masáže je v díle „Klasikové vnitřního lékařství Žlutého císaře“, kde se uvádí, že
existuje dvanáct různých masážních technik. Dodnes existuje několik různých způsobů
masáže. Některé z nich jsou jednoduché a jsou určené pro prevenci onemocnění a pro domácí
léčbu, jiné se používaly k léčbě válečných zranění, jiné při léčbě různých nemocí.
Nejznámější z nich jsou dnes dvě techniky, an-mo (tlačit a třít) a tchuej-na, také tuina
(posunout a držet). První z nich se široce používala už ve středověku a byla tehdy hlavní
léčebnou metodou pro dětské nemoci. Dnes se technika an-mo používá k domácí léčbě
lehčích onemocnění, k celkovému uvolnění, ke snížení náchylnosti k nemocem. Druhý typ
masáží, thuej-na je ponechán profesionálním masérům a lékařům v nemocnicích. Tyto
techniky jsou technicky náročnější a vyžadují údajně delší školení. Používají se vždy jen po
určení diagnózy metodami TCM a aplikují je tedy jen osoby vyškolené v TCM.
Obě techniky jsou údajně plnohodnotnou náhražkou akupunktury a používají se u
osob, které mají obavy z píchání jehlami. Smyslem masáží není jen mechanické dráždění kůže
nebo hlubších vrstev, ale především se má ovlivnit proudění čchi, nebo je to léčící sám, který
pacientovi dodává čchi „jako dar vesmíru z pozřené potravy a vdechovaného vzduchu“
(Gascoigne). Důležitá je i kvalita čchi: „Darovat čchi se soucitem působí na příjemce tělesně
i duševně velmi blahodárně“ (Gascoigne).
Specifickým rysem čínských masáží je, že se neprovádějí v místech bolesti, jak je
tomu v případě běžných evropských masáží, ale v určených bodech, které zhruba odpovídají
akupunkturním aktivním bodům a mají tedy ovlivnit orgány k nim patřící. Čínská masáž je
tedy jakýmsi zdokonalením akupresury. Další variantou čínských masáží je masáž podle
německého autora Penzela, který doporučuje masáž podélnými tahy v průběhu meridiánů.
Pokud jde o techniku masáže, tak se v místě předpokládaného bodu kůže masíruje
špičkami prstů, palcem nebo i klouby prstů. Čínská masáž an-mo si vyžádá obvykle 20 minut
až jednu hodinu a provádí se na několika místech v určitém pořadí a také různými technikami,
např. roztíráním, valchováním, hnětením, tlačením, otíráním, uchopováním aj. Některé
techniky se aplikují přes oděv, jiné přímo na kůži, která se potírá různými prostředky jako je
sezamový olej, mastkový prášek, ocet, čínský balzám, při čemž každý z nich má mít jiný účel,
např. doplnit čchi, odstranit vlhkost apod.
Techniky thuej-na jsou určeny jen pro léčbu chorob, a proto jsou rezervovány pro
specialisty. V Číně je tato technika velice oblíbená a mnozí pacienti jí dávají přednost před
akupunkturou, i když je to léčba dražší. Používá se většinou u svalových a kloubních nemocí,
ale někdy i při vnitřních chorobách nebo u menstruačních potíží. V čínské medicíně je thuejna
masáž považována za nejvhodnější terapeutickou metodu pro děti, a dává se jí přednost
před akupunkturou i bylinářstvím.

Hodnocení: Od čínské masáže nelze očekávat nic jiného než od jiných typů masáží.
Protože akupunkturní body i meridiány jsou pouhým mýtem, nemá smysl používat masáž
zaměřenou na takové body nebo neexistující dráhy. Ovlivnit některé orgány může jen masáž,
která se provádí plošně v tzv. Headových zonách, které mají inervaci ze stejného segmentu
jako nemocný orgán.
Základním efektem masáží, čínských i jakýchkoli jiných, je zvýšení prokrvení kůže,
při hlubší masáži uvolnění svalových kontraktur a navození příjemného pocitu, relaxace.
Příznivý efekt masáží na psychiku pacienta i na potíže psychosomatické je nesporný,
masáže jsou prakticky bezrizikové, a proto je lze ve výše uvedených případech doporučit.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon črc 02, 2012 5:58 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 04, 2010 10:08 am
Příspěvky: 1925
8) Ze zkušenosti naší rodiny musím říct, že jsme před nějakou dobu navštěvovali TCM lékaře, nechali tam dost peněz a výsledek prakticky žádný...
Na druhou stranu bych nerad TCM křivdil, byla to lékařka která si teprve dodělávala školu (posledním rokem)...
A nezavrhl jsem tímto úplně TCM....viz mé příspěvky na fóru např. ohledně cchi.cz (čchi klinika).

A JAKÉ JSOU VAŠE ZKUŠENOSTI S TCM :?:


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon dub 18, 2016 8:16 pm 
Offline

Registrován: pon dub 18, 2016 8:12 pm
Příspěvky: 4
Mně tradiční čínská medicína pomohla se sennou rýmou.

_________________
S alergií mi pomohla tradiční čínská medicína.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon dub 18, 2016 9:56 pm 
Offline

Registrován: ned říj 02, 2011 6:10 pm
Příspěvky: 1161
Bydliště: Praha
JojovskaJ píše:
Mně tradiční čínská medicína pomohla se sennou rýmou.

Pro zajimavost, jak dlouho to trvalo a co to stalo?

_________________
Oliver Wendel Holmes, Harvard University: pevne verim, ze kdyby cela medicina, tak jak je nyni aplikovana, mohla byt potopena na dno more, bylo by to lepsi pro lidstvo a to nejhorsi pro ryby.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: čtv kvě 04, 2017 5:50 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 24, 2016 10:48 pm
Příspěvky: 227
Nemáte někdo prosííím nějakou tabulku nebo info s rozdělělení potravin na jin, jang, neutrální a extrém jin a extrém jang? Už tady u toho sedím asi 3 hodiny a všude na netu to mají uvedené jinak. :cry: :cry: :cry: :cry:


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: čtv kvě 04, 2017 6:43 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 19, 2015 7:48 am
Příspěvky: 750
Bydliště: KOŠICE
krasnagadgetka píše:
Nemáte někdo prosííím nějakou tabulku nebo info s rozdělělení potravin na jin, jang, neutrální a extrém jin a extrém jang? Už tady u toho sedím asi 3 hodiny a všude na netu to mají uvedené jinak. :cry: :cry: :cry: :cry:

Preto sa na to vys*r ;-)

_________________
Mnohých poteším, pár jednotlivcov nie. Opúšťam toto fórum, teraz ale už navždy, a nebudem ani čítať príspevky. Držte sa. :-)
Majte sa čo najlepšie, pán Jarda :-)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: čtv kvě 04, 2017 10:46 pm 
Offline

Registrován: čtv lis 03, 2016 10:24 am
Příspěvky: 311
krasnagadgetka píše:
Nemáte někdo prosííím nějakou tabulku nebo info s rozdělělení potravin na jin, jang, neutrální a extrém jin a extrém jang? Už tady u toho sedím asi 3 hodiny a všude na netu to mají uvedené jinak. :cry: :cry: :cry: :cry:

To nemáš kouska citu pro to, jaká potravina či surovina je pro ten který den a roční období a konstelaci hvězd a tvé fysické a duševní rozpoložení vhodná?


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned kvě 07, 2017 1:29 pm 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 25420
Bydliště: Poděbrady
krasnagadgetka píše:
Nemáte někdo prosííím nějakou tabulku nebo info s rozdělělení potravin na jin, jang, neutrální a extrém jin a extrém jang? Už tady u toho sedím asi 3 hodiny a všude na netu to mají uvedené jinak. :cry: :cry: :cry: :cry:

Je to pravda mírně zmatečné protože každému to funguje trochu jinak, ale je potřeba si najít svoji cestu na základě cizích zkušeností. Není zase tak složité odhadnout co a jak na mě bude působit.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned kvě 07, 2017 8:20 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: pon led 06, 2014 5:20 pm
Příspěvky: 205
SemTamTuPrídem píše:
Preto sa na to vys*r ;-)

co by pán doporučil :?: :idea: :P

_________________
Hodně zdraví, štěstí a úspěchů s hledáním správné cesty ke zdraví ;-)
Já se vydal cestou do minulosti a to do období Ketoleolitu! Tam se mi líbí! :-)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: stř kvě 10, 2017 8:24 am 
Offline

Registrován: úte kvě 19, 2015 7:48 am
Příspěvky: 750
Bydliště: KOŠICE
Nickname píše:
co by pán doporučil :?: :idea: :P

V tomto pripade to, co dotycnej odporucil pan Jarda.

_________________
Mnohých poteším, pár jednotlivcov nie. Opúšťam toto fórum, teraz ale už navždy, a nebudem ani čítať príspevky. Držte sa. :-)
Majte sa čo najlepšie, pán Jarda :-)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned kvě 14, 2017 10:21 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 24, 2016 10:48 pm
Příspěvky: 227
Jarda píše:
Je to pravda mírně zmatečné protože každému to funguje trochu jinak, ale je potřeba si najít svoji cestu na základě cizích zkušeností. Není zase tak složité odhadnout co a jak na mě bude působit.

Je mi jasné, že to každému funguje jinak. Jen se potřebuji od něčeho odpíchnout. A když už se tím zabývám, tak bych tomu chtěla porozumět. Což se mi moc nedaří. :cry:

1) A jak zjistím pane Jardo, že si sestavuji jídelníček ohledně jin jang dobře? Budu se cítit dobře, nebude mi zima ani horko?

2) Můžete mi prosím někdo napsat něco k níže uvedenému rozdělení, když je to všude uvedeno jinak? Jestli třeba nějakou potravinu byste nedali do jiné skupiny?

3) Pane Jardo, podle testu na internetu mi vyšlo, že jsem 62% jin. Mám tedy do jídelníčku zařadit potraviny spíše jang, pro zahřátí? Mám často studené ruce a nohy, ale jinak nemám ráda vedro, to mi nedela dobre. Tomuhle nerozumím. :roll: :roll: :roll: Nebo mam ubrat jin potravin a spise pridat vice neutralnich?

4) V ajurvedě mi zase vyšlo, že jsem pitta, takže bych se měla spíše ochlazovat? Je rozdělení potravin stejné v tčm a v ujurvédě?

5) Jídelníček podle tčm se tedy sestavuje takto?: Mám se zaměřit na neutrální potraviny kromě těch, co obsahují lepek? Podle tčm se nemají ve velkém množství konzumovat potraviny extrém jin nebo extrém jang. Jak si zachovat rovnováhu? Např. jídlo by mělo být složeno z 50%jin + 50%jang? Nebo to takto nefunguje?

6) Pri extrémnom preťažovaní jednej z energií sa vždy daná energia prirodzene preklopí do tej druhej. Pokiaľ budete konzumovať príliš extrémne JANG potraviny a dlhodobo, prirodzene sa vaša energia zmení na JIN. Tomu také nerozumím. Kdyz jsem jin a budu jist hodne sladkosti, tak se zmenim na extrem jang a mela bych tedy jist hodne maso? No je to asi takovy blby priklad, ale abych to pochopila....

7) Někde jsem se dočetla, že mají převahu potraviny "jinizující" a také v tomto poměru (asi 5:1) mají převládat v denní stravě. Je to správně? Platí to u mužů i u žen?





Potraviny extrémně JANG

Chemikálie, drogy, hlízy: rafinovaná sůl, jodizovaná sůl, surová šedá mořská sůl, Ginseng, Insulin, Thyroxin a jiné.

Vejce: slepičí vejce, kachní cjece, jiná vejce, kaviár a jiné vnitřnosti z ryb převážně mořských.

Masné výrobky: hovězí, vepřové, jehněčí, šunka, bok, klobásy, jitrnice, salámy, slaniny, divočina

Drůbeží: kuře, kachna, krůta, husa, bažant

Ryby: "bluefish", losos, mečoun, tuňák a jiné "blue-skinned" druhy.

Potraviny s převahou JANG

Ryby a mořští živočichové: kapr, škeble, krab, treska, platýz, sleď, Iriko, humr, chobotnice, ústřice, "Red Snapper", "Scallops", "Scrod", garnát, "Smelt, "Sole", pstruh a ostatní bělomasá vodní fauna.

Koření a dochucovadla: Gomashie, mořská zelenina v prášku, "Teka", švestky Umeboshi, "Shio kombu, ""Shiso leaves", Nori, hořčice, pražený sezam a jiná podobná koření.

Potraviny neutrálního pásma

Celozrnné a obilné výrobky: hnědá rýže, jáhly, ječmen, pšenice, oves, žito, pohanka, kukuřice, "Sorghum", Amaranth, "Quinoa", a jiné cereálie, sladká rýže, "Mochi", chléb, "Chapatis", "Tortillas", "Soba", "Udon", "Somen", nudle a těstoviny, kuskus, bulgur Fu, Seitan, ovesné vločky, kukuřičné lupínky, "Arepas", popcorn, a jiné obilné výrobky

Semena a ořechy: mandle, kaštany, lískové ořechy, arašídy, pekanové ořechy, piniové ořechy, pistáciové ořechy, mákové semeno, sezamové semeno, dýňové semeno, slunečnicové semeno, vlaššské ořechy a jiné

Luštěniny a luštěninové pokrmy: fazole Azuki, sója, bob, cizrna, čočka, Mungo fazole, Pinto fazole, hrášek, a jiné... Miso, Natto, Okara, Tamari, Tempeh, Tofu a jiné výrobky.

Nakládaniny: čalamáda, Otruby, lák, rýžová mouka, slaný nálev, kysané zelí, Takuan a jiné nálevy a zálivky.

Mořská zelenina: Agar-Agar, Alaria, Arame, Dulse, irský mech, Kelp, Kombu, Mekabu, Nekabu,Nori, Wekabe aj.

Koření: mořská sůl, sójová omáčka, Tamari, Miso, rýžový ocet, Umeboškový ocet, Mirin, Amazake, ječmenný slad, rýžový slad, mletý zázvor

Zelenina kořenová, pozemní, naťová: červená řepa, lopuchový kořen, mrkev, ředkev, pampeliškový kořen, Jinejo, artičoky, lotosový kořen, pastiňák, ředkvičky, Rutabaga, Taro, tuřín a jiná kořenévá zelenina. Z pozemní pak : "Acorn squash", brokolice, růžičková kapusta, zelí, květák, fazolové lusky, hrachové lusky, houby, cibule, mangold, cuketa ajiná. Z naťové pak: nať mrkve, nať petržele, nať celeru, čínské zelí, nať ředkve, nať pampelišky, čekanka, kapusta, pórek, hořčice, klíčky, tuřín, řeřicha a jiné natě a traviny

Potraviny s převahou JIN

Ovoce mírného pásma: meruňky, ostružiny, borůvky, Cantaloupe, hroznové víno, medvý meloun, moruše, nectarinky, citrón, olivy, pomeranče, hrušky, broskve, blumy, maliny, jahody, a jejich sušené variace a jiné bobuloviny, restovaná zelenina, a červená paprika.

Nápoje: čaje nepovzbudivé a nearomatické a nápoje z pražených obilovin a kořenů, pramenitá a dobrá voda šťávy z kořenové zeleniny.

s mírou pak už...

ovocné šťávy, mošty, přírodní mléka, přírodní limonády, zeleninové šťávy, přírodní pivo, přírodní víno a jiné nápoje z obilí zeleniny a ovoce s mírným obsahem lihu. "Amazake, ječmenný slad, rýžový sirup, javorový sirup, sušené a pečené ovoce.

Potraviny extrémně JIN

Tropické ovoce, sladkosti, mlékárenské výrobky : chřest, avokádo, banány, para ořechy, kešú ořechy, kokosové ořechy, datle, lilek, fíky, zelená paprika, kiwi, mango, ananas, papája, jitrocel, brambory, špenát, rajčata, džemy, máslo, sýry, smetana, kefír, mléko, kysaná smetana, šlehačka, jogurt, Aspartaman, hnědý cukr, třtinový cukr, carob, obilný sirup, melasa, čokoláda, glukóza, fruktóza, med, Sacharin, Sorbitol, Xylit apod.

Stimulanty léky a drogy : černý čaj, zelený čaj, mátový čaj a jiné povzbudivé a aromatické čaje. Káva, cola, nealko, curkovinky, skořice, kari, muškátový ořech a jiné koření. Bílá rýže, bílá mouka, bělené mláto, instantní jídla, konzervovaná jídla, mražená jídla, jídla v prášku, obarvované jídla, vitamínové preparáty a doplňky výživy, amfetaminy, antibiotika, aspirin, kortizon, kokain, LSD, Marihuana, a jiné drogy, rostlinné rafinované oleje a živočišné tuky, bylinky a ostrá koření, mojonézy.


Moc dekuji vsem, kdo mi poradi.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: sob črc 08, 2017 10:23 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 25420
Bydliště: Poděbrady
krasnagadgetka píše:
Je mi jasné, že to každému funguje jinak. Jen se potřebuji od něčeho odpíchnout. A když už se tím zabývám, tak bych tomu chtěla porozumět. Což se mi moc nedaří. :cry:

1) A jak zjistím pane Jardo, že si sestavuji jídelníček ohledně jin jang dobře? Budu se cítit dobře, nebude mi zima ani horko?

2) Můžete mi prosím někdo napsat něco k níže uvedenému rozdělení, když je to všude uvedeno jinak? Jestli třeba nějakou potravinu byste nedali do jiné skupiny?

3) Pane Jardo, podle testu na internetu mi vyšlo, že jsem 62% jin. Mám tedy do jídelníčku zařadit potraviny spíše jang, pro zahřátí? Mám často studené ruce a nohy, ale jinak nemám ráda vedro, to mi nedela dobre. Tomuhle nerozumím. :roll: :roll: :roll: Nebo mam ubrat jin potravin a spise pridat vice neutralnich?

4) V ajurvedě mi zase vyšlo, že jsem pitta, takže bych se měla spíše ochlazovat? Je rozdělení potravin stejné v tčm a v ujurvédě?

5) Jídelníček podle tčm se tedy sestavuje takto?: Mám se zaměřit na neutrální potraviny kromě těch, co obsahují lepek? Podle tčm se nemají ve velkém množství konzumovat potraviny extrém jin nebo extrém jang. Jak si zachovat rovnováhu? Např. jídlo by mělo být složeno z 50%jin + 50%jang? Nebo to takto nefunguje?

6) Pri extrémnom preťažovaní jednej z energií sa vždy daná energia prirodzene preklopí do tej druhej. Pokiaľ budete konzumovať príliš extrémne JANG potraviny a dlhodobo, prirodzene sa vaša energia zmení na JIN. Tomu také nerozumím. Kdyz jsem jin a budu jist hodne sladkosti, tak se zmenim na extrem jang a mela bych tedy jist hodne maso? No je to asi takovy blby priklad, ale abych to pochopila....

7) Někde jsem se dočetla, že mají převahu potraviny "jinizující" a také v tomto poměru (asi 5:1) mají převládat v denní stravě. Je to správně? Platí to u mužů i u žen?





Potraviny extrémně JANG

Chemikálie, drogy, hlízy: rafinovaná sůl, jodizovaná sůl, surová šedá mořská sůl, Ginseng, Insulin, Thyroxin a jiné.

Vejce: slepičí vejce, kachní cjece, jiná vejce, kaviár a jiné vnitřnosti z ryb převážně mořských.

Masné výrobky: hovězí, vepřové, jehněčí, šunka, bok, klobásy, jitrnice, salámy, slaniny, divočina

Drůbeží: kuře, kachna, krůta, husa, bažant

Ryby: "bluefish", losos, mečoun, tuňák a jiné "blue-skinned" druhy.

Potraviny s převahou JANG

Ryby a mořští živočichové: kapr, škeble, krab, treska, platýz, sleď, Iriko, humr, chobotnice, ústřice, "Red Snapper", "Scallops", "Scrod", garnát, "Smelt, "Sole", pstruh a ostatní bělomasá vodní fauna.

Koření a dochucovadla: Gomashie, mořská zelenina v prášku, "Teka", švestky Umeboshi, "Shio kombu, ""Shiso leaves", Nori, hořčice, pražený sezam a jiná podobná koření.

Potraviny neutrálního pásma

Celozrnné a obilné výrobky: hnědá rýže, jáhly, ječmen, pšenice, oves, žito, pohanka, kukuřice, "Sorghum", Amaranth, "Quinoa", a jiné cereálie, sladká rýže, "Mochi", chléb, "Chapatis", "Tortillas", "Soba", "Udon", "Somen", nudle a těstoviny, kuskus, bulgur Fu, Seitan, ovesné vločky, kukuřičné lupínky, "Arepas", popcorn, a jiné obilné výrobky

Semena a ořechy: mandle, kaštany, lískové ořechy, arašídy, pekanové ořechy, piniové ořechy, pistáciové ořechy, mákové semeno, sezamové semeno, dýňové semeno, slunečnicové semeno, vlaššské ořechy a jiné

Luštěniny a luštěninové pokrmy: fazole Azuki, sója, bob, cizrna, čočka, Mungo fazole, Pinto fazole, hrášek, a jiné... Miso, Natto, Okara, Tamari, Tempeh, Tofu a jiné výrobky.

Nakládaniny: čalamáda, Otruby, lák, rýžová mouka, slaný nálev, kysané zelí, Takuan a jiné nálevy a zálivky.

Mořská zelenina: Agar-Agar, Alaria, Arame, Dulse, irský mech, Kelp, Kombu, Mekabu, Nekabu,Nori, Wekabe aj.

Koření: mořská sůl, sójová omáčka, Tamari, Miso, rýžový ocet, Umeboškový ocet, Mirin, Amazake, ječmenný slad, rýžový slad, mletý zázvor

Zelenina kořenová, pozemní, naťová: červená řepa, lopuchový kořen, mrkev, ředkev, pampeliškový kořen, Jinejo, artičoky, lotosový kořen, pastiňák, ředkvičky, Rutabaga, Taro, tuřín a jiná kořenévá zelenina. Z pozemní pak : "Acorn squash", brokolice, růžičková kapusta, zelí, květák, fazolové lusky, hrachové lusky, houby, cibule, mangold, cuketa ajiná. Z naťové pak: nať mrkve, nať petržele, nať celeru, čínské zelí, nať ředkve, nať pampelišky, čekanka, kapusta, pórek, hořčice, klíčky, tuřín, řeřicha a jiné natě a traviny

Potraviny s převahou JIN

Ovoce mírného pásma: meruňky, ostružiny, borůvky, Cantaloupe, hroznové víno, medvý meloun, moruše, nectarinky, citrón, olivy, pomeranče, hrušky, broskve, blumy, maliny, jahody, a jejich sušené variace a jiné bobuloviny, restovaná zelenina, a červená paprika.

Nápoje: čaje nepovzbudivé a nearomatické a nápoje z pražených obilovin a kořenů, pramenitá a dobrá voda šťávy z kořenové zeleniny.

s mírou pak už...

ovocné šťávy, mošty, přírodní mléka, přírodní limonády, zeleninové šťávy, přírodní pivo, přírodní víno a jiné nápoje z obilí zeleniny a ovoce s mírným obsahem lihu. "Amazake, ječmenný slad, rýžový sirup, javorový sirup, sušené a pečené ovoce.

Potraviny extrémně JIN

Tropické ovoce, sladkosti, mlékárenské výrobky : chřest, avokádo, banány, para ořechy, kešú ořechy, kokosové ořechy, datle, lilek, fíky, zelená paprika, kiwi, mango, ananas, papája, jitrocel, brambory, špenát, rajčata, džemy, máslo, sýry, smetana, kefír, mléko, kysaná smetana, šlehačka, jogurt, Aspartaman, hnědý cukr, třtinový cukr, carob, obilný sirup, melasa, čokoláda, glukóza, fruktóza, med, Sacharin, Sorbitol, Xylit apod.

Stimulanty léky a drogy : černý čaj, zelený čaj, mátový čaj a jiné povzbudivé a aromatické čaje. Káva, cola, nealko, curkovinky, skořice, kari, muškátový ořech a jiné koření. Bílá rýže, bílá mouka, bělené mláto, instantní jídla, konzervovaná jídla, mražená jídla, jídla v prášku, obarvované jídla, vitamínové preparáty a doplňky výživy, amfetaminy, antibiotika, aspirin, kortizon, kokain, LSD, Marihuana, a jiné drogy, rostlinné rafinované oleje a živočišné tuky, bylinky a ostrá koření, mojonézy.


Moc dekuji vsem, kdo mi poradi.

1) Ano.
2) To vám nikdo nenapíše, to je co autor to názor.
3) Vyzkoušejte solit a pokud vás to zahřeje je to správně.
5) Musíte ho dobře trávit a to snad není tak těžké poznat.
6) Musíte být prohřátá, ale ne přetopená a to snad není tak složité rozlišit.
7) Nejde pouze o stravu, pokud budete ve stresu stejně bude jídlo minoritní problém a vyvážit stres jídlem prakticky nejde.


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 14 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz