Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Právě je čtv bře 28, 2024 11:35 pm

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 144 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Další
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: ned bře 06, 2011 12:58 pm 
Offline

Registrován: stř čer 02, 2010 6:10 am
Příspěvky: 389
Zdravím!
Chci se zeptat na lichořeřešnici"doporučuje se 3x denně jedna lžička mletých semen s jídlem.Sám to tak dělám cca půl roku a funguje to.Zajímalo by mě jestli ta dávka je dávka která stačí a víc je zbytečné nebo dávka která je vyzkoušená a víc by mohlo být nebezpečné.Jde mi o to že to ve mě i po půl roce stále něco vraždí protože občas mívám herxeimery a nevím jestli mi jen není blbě po té lichořeřešnici jako takové.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon bře 07, 2011 10:05 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
Pavel Veselý píše:
Zdravím!
Chci se zeptat na lichořeřešnici"doporučuje se 3x denně jedna lžička mletých semen s jídlem.Sám to tak dělám cca půl roku a funguje to.Zajímalo by mě jestli ta dávka je dávka která stačí a víc je zbytečné nebo dávka která je vyzkoušená a víc by mohlo být nebezpečné.Jde mi o to že to ve mě i po půl roce stále něco vraždí protože občas mívám herxeimery a nevím jestli mi jen není blbě po té lichořeřešnici jako takové.

Ta dávka je vyzkoušená a patrně by se dala i zvednout, ale již ne moc, dá se užívat dlouhodobě a naopak teprve po dvou měsících poskytuje ty nejlepší výsledky.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Puškvorec
PříspěvekNapsal: úte bře 15, 2011 1:40 am 
Offline

Registrován: ned bře 06, 2011 11:01 pm
Příspěvky: 23
Bydliště: Praha - Písnice
muflon píše:
PUSKVOREC

- celkově posilující prostředek nervovou soustavu.!!(hlavne KOUPELE, ale lze i vnitrne!)
-stimulační a euforizující účinky, ve vetších dávkách má halucinogenní vlastnosti
- při nespavosti, neurózách, poruchách paměti
- při nerůznějších žaludečních potížích, podporuje látkovou výměnu, tvorbu trávicích šťáv, zklidňuje křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Uplatní se proto např. při infekčních průjmech, při nadýmání, při nechutenství apod. Vedle toho puškvorec i mírně uklidňuje (např. při neurózách) a působí antidepresivně, tlumí astmatické záchvaty, celkově zlepšuje stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii ...), v některých případech působí i výrazně protialergicky.

http://www.vegetalismus.cz/puskvorec-ob ... -2-33.html
Acorus calamus
puškvorec, sladký rákos, včelí rostlina, šišvorec

V Indii a Číně je puškvorec obecný používán jako lék nejméně 2 000 let.
Na britských ostrovech v době krize třicátých let puškvorec často žvýkali lidé, kteří neměli na tabák. Kríové ze severozápadní Kanady žvýkají oddenky nebo stvoly, za dosažením účinku podobného účinku LSD.

Kořen je aromatický a v malém množství (do dvou palců) je stimulující a euforizující. Puškvorec je i v našich krajích cennou léčivou rostlinou, používanou při nejrůznějších žaludečních a střevních potížích. Povzbuzuje totiž vylučování trávicích šťáv a podporuje látkovou výměnu, ovlivňuje křečové stahy při nadýmání a průjmech. Má také mírně močopudný účinek. Puškvorci se připisují příznivé účinky na tvorbu krve a lepší činnost žláz, takže je považován za celkově posilující prostředek včetně stimulu sexuálního apetitu.
Ve vysokém množství vyvolává středně silné halucinace.
Zevně se používá k obkladům na špatně hojící se rány a jako přísada do koupelí posilujících nervovou soustavu.
V lidovém léčitelství se kořen puškvorce aplikoval při nespavosti, depresích, neurózách, při zvyšené teplotě i epilepsii.
Puškvorcová silice se využívá k aromatizování ústních vod, zubní past, žvýkaček apod. Přidává se i do lihovin např. do žaludečníh likéru.

Tradiční užití:
kousky puškvorce se žvýkají, nebo se podávají rozemleté na prášek v dávkování 2,5 - 9 g. Také lze připravit nálev, kdy se 2 čajové lžičky kořene zalijí 250 ml vroucí vody a nechají 15 minut luhovat - nápoj se upíjí po doušcích.


Našla jsem i další využití puškvorce, a to pro kuřáky, kteří chtějí přestat s kouřením. Abych to neopisovala, informace jsou na http://www.morvet.cz/diskuze.html.

Mimochodem, je to velmi zajímavá webová stránka rodinné firmy pana Moravce, který se dlouhodobě zabývá pěstováním různých léčivých a zajímavých rostlin.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Puškvorec
PříspěvekNapsal: úte bře 15, 2011 9:43 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
Madla píše:
Našla jsem i další využití puškvorce, a to pro kuřáky, kteří chtějí přestat s kouřením. Abych to neopisovala, informace jsou na http://www.morvet.cz/diskuze.html.

Mimochodem, je to velmi zajímavá webová stránka rodinné firmy pana Moravce, který se dlouhodobě zabývá pěstováním různých léčivých a zajímavých rostlin.

On je puškvorec velice dobrá bylina, ale musí se s ní nanejvýše opatrně, není prostě vhodná pro každého a chce to při jeho užívání hodně přemýšlet.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Obyčejná brambora
PříspěvekNapsal: sob kvě 14, 2011 4:41 pm 
Offline

Registrován: úte kvě 04, 2010 10:08 am
Příspěvky: 1472
Zkušení bylinkáři oceňují zvláštní schopnost šťávy ze syrové brambory obsahující nestravitelné hydrolyzované škroby nahradit chybějící ochranný hlen na trávicích sliznicích a zabránit tak jejich poškození vlastními trávicími šťávami. Je to tím, že v těchto bezhlenných místech žíznivý organizmus snadněji přijímá vodu ze šťávy, kdežto škrob zůstává lepivě na místě a zahušťuje se a dokud ho natrávenina snídaně nesetře, tak daný úsek svou nestravitelností chrání.
Osvědčená aplikace: asi 50-100 ml šťávy z nastrouhané syrové brambory se bere jen ráno nalačno asi čtvrt až půlhodinu před jídlem, protože později již tělo není žíznivé a natrávenina není tak agresivní. Tuto šťávu nelze připravit ze suchého škrobu, protože jeho afinita k poškozené, zánětlivé nebo vředové sliznici není dostatečná a pravděpodobně se procesu zúčastňují i stopy solaninu a ostatních složek čerstvé syrové brambory. Výsledky jsou ovšem výtečné a vředy posléze zbytečné.
Tato šťáva má i projímavé vlastnosti a zároveň má vliv na povolení napětí ve střevech při křečích.

Brambora je jedovatá díky známému solaninu. Otravy se projevují jen při požití zelených brambor a zvláště nebezpečné jsou klíčky a plody. Začínají bolestmi hlavy, nevolností, břichabolem a malátností; mohou skončit i smrtí. Jedna zelená brambora vás ale otrávit nestačí, ovšem její klíčky při zimním a jarním naklíčení ano. Hlízy brambory, které jsou nevhodně uskladněné na světle, zezelenají a jsou pak využitelné tak akorát k další sadbě.
Za normálních podmínek se není třeba brambory nijak bát. Zvláštností je, že její jedy solanin i chakonin jsou zároveň nositeli chuťových vlastností a bez jejich přítomnosti není brambora vůbec chutná. V hlíze je těchto látek bezpečné a státem v sadbě sledované množství, nejvíce pod slupkou. Přesto se věří, že kmín jedovatost tlumí a proto je vždy doporučováno vařit brambory s kmínem. Faktem je, že kmín jim dává výbornou chuť a účinky jeho silice působí proti účinkům solaninu. Nepere se to tedy v bramboře, ale až ve vás. Nicméně je tato kombinace léty prověřená, jak v kuchyních kuchařkami, tak babkami kořenářkami a dědky kořenáři, tedy i mnou...
Ovšem já sám, přestože miluji bramborovou kaši z brambor, s přídavkem další léčivky, smažené cibulky, tak doporučuji brambory jíst jen v určitém režimu. Jsou-li převažující strukturou daného pokrmu, tak tedy k obědu, ne později, například k večeři. Tělo totiž potřebuje dostatek času a pohybové aktivity spojené s usilovnějším dýcháním, aby bramborový škrob i další látky zpracovalo.

Brambora s trávením ve střevech nespěchá a poměrně zdržuje. A to tím více, když není dobře rozkousaná. Stimuluje reflektoricky peristaltiku a tvorbu šťáv i v uprázdněném žaludku a navozuje pocit potřeby dalšího jídla až hladu. Nutno poznamenat, že individuálně při tom záleží i na korektnosti inervace svaloviny střeva od páteře a při blokádách se jenom hůř tráví a dělá se v trávení těžkou a tím i břich, ale už bez onoho hladu. Každopádně lze brambory pro pomalejší a pravidelnou dodávku živin doporučit diabetikům. Ne ale na noc. Brambory k večeři znamenají, že půjdete spát sytí a zároveň nebezpečně hladoví a cokoliv vložíte do připraveného žaludku, bude použito proti vám. Člověk vlastnící ledničku má potom dosti neodbytnou potřebu jejího večerního a nočního plenění.
Navíc se zdá, že brambora trávená bez tělesné aktivity tělo mírně překyseluje, poněkud unavuje, zpomaluje, zatlumuje a usnadňuje tak vznik stresů nebo depresí.
Uvědomíme-li si, že brambora obsahuje až čtvrtinu své hmotnosti škrobu, je joulovou pumou (zastarale řečeno – kalorickou bombou). Tepelně upravená brambora má navíc tento škrob dobře stravitelný a sliny ho začínají enzymaticky rozkládat na cukry již v ústech. Takže podržíte-li kousek vařené brambory v ústech a prosliníte, tak vám tam po chvíli zesládne.

Je-li brambora jen součástí příloh a nedominuje v zeleninách na talíři, je rozhodně doporučeníhodná, protože v procesu trávení zlepší podmínky pro ostatní hůře rozložitelnou potravu a vlákninu v žaludku. Tím vám při správném rozžvýkání a neuspěchaném vychutnání pokrmu dodá pocit prvotní sytosti a nestimuluje vás k další nadměrné konzumaci. Prakticky tím nabádám, aby si člověk z talíře nejdříve vymlsal bramboru a teprve po ní pokračoval ostatním.
Brambora se podílí i na tvorbě vitamínu B12 ve střevě a má vliv na snižování hladiny cholesterolu v krvi. A to tím více, čím více se k ní přidá chlorofyl z nějaké zelené listové zeleniny. Měl-li by to být špenát, doporučuji ho smíchat s listem kopřivy a dochutit velkolistou pampeliškou. \":idea:\"

Omaštěním jídla se situace zásadně mění - tuk způsobí celkové zpomalení trávení, včetně brambory. Potom dochází k efektu, kdy se mnohem pomaleji trávené škroby brambory dostávají do krve postupně, zvolna a na tuk přichází řada až ve chvíli tělesného odpočinku, klidu a proto ho dobře zachycují tukové buňky a zvětšují se na tukové buně, trhají své vazivové pláště a stávají se základem oblíbené celulitidy a později i přelévajících se tukových polštářů a převisů. \":mrgreen:\"

http://www.dedekkorenar.cz/aktuality/hl ... 10506.html


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pon zář 12, 2011 6:56 pm 
Offline

Registrován: pát dub 10, 2009 12:45 pm
Příspěvky: 87
Dobrý den,

Chtel bych se zeptat zacal jsem uzivat kotvicnik 2-3 g denně (zatim jsem si udelal jen caj a nat snedl) doporucujete to dát do tobolek velikosti 00? kolik se tam toho vejde a mam brat ty kapsle najednou ci rozdelit po jidle/pred ? dale jsem zakoupil lichořeřišnici tu jsem namlel na prasek a uzivam po jídle 3x denně jednu lzičku a zapiji, užívám i ostropestřec ve formě semínek 3x denně na sypu do ruky snim (20 min pred jídlem).

No chtel bych se hlavne zeptat jestli se spolu ty byliny netlučou a případně nesnižovaly si účinek navzájem. díky moc


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: úte zář 13, 2011 9:32 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
Mikard píše:
Dobrý den,

Chtel bych se zeptat zacal jsem uzivat kotvicnik 2-3 g denně (zatim jsem si udelal jen caj a nat snedl) doporucujete to dát do tobolek velikosti 00? kolik se tam toho vejde a mam brat ty kapsle najednou ci rozdelit po jidle/pred ? dale jsem zakoupil lichořeřišnici tu jsem namlel na prasek a uzivam po jídle 3x denně jednu lzičku a zapiji, užívám i ostropestřec ve formě semínek 3x denně na sypu do ruky snim (20 min pred jídlem).

No chtel bych se hlavne zeptat jestli se spolu ty byliny netlučou a případně nesnižovaly si účinek navzájem. díky moc

Užívat se společně určitě dají a kotvičník je vhodné brát raději ve dvou dávkách, tedy ráno a večer pro rozložení účinku. Tobolkovat se to dá, vejde se vám tam tak cca 0,5 g pokud to budete plnit tobolkovačkou, ručně to je nesmysl to se tam nevejde skoro nic, to je pak vhodnější ho používat stejně jako tu lichořeřišnici tedy pouze zapít vodou.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: sob zář 24, 2011 9:01 pm 
Offline

Registrován: ned úno 28, 2010 11:25 pm
Příspěvky: 218
Dobry den, beru kavovou lzicku kotvicniku rano a vecer je jedno jestli pred nebo po jidle?kamarad mi to doporucil jako prevenci.jinak tu nat mam porezanou na male kousky tudiz to beru na sucho po lzicce rano a vecer a zapiji vodou!je mozne to tak uzivat??dekuji


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned zář 25, 2011 7:12 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
Sikora píše:
Dobry den, beru kavovou lzicku kotvicniku rano a vecer je jedno jestli pred nebo po jidle?kamarad mi to doporucil jako prevenci.jinak tu nat mam porezanou na male kousky tudiz to beru na sucho po lzicce rano a vecer a zapiji vodou!je mozne to tak uzivat??dekuji

Ano, v tom nevidím problém a na chlapa se dává tak 2-3 gramy denně.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned pro 25, 2011 3:37 pm 
Offline

Registrován: pon lis 16, 2009 2:25 pm
Příspěvky: 164
Ohledně Schizandry čínské. Jaká je podle vás její nejlepší příprava? Semletá semena. Několik minut povařit pol lžíci ve 2dcl vody a nálev vypít. Je to tak správně?


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: ned pro 25, 2011 8:01 pm 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
Pavelka. píše:
Ohledně Schizandry čínské. Jaká je podle vás její nejlepší příprava? Semletá semena. Několik minut povařit pol lžíci ve 2dcl vody a nálev vypít. Je to tak správně?

Dle mého názoru je nejjednodušší odpočítat pár kuliček, na gram jich je cca 10 ks, rozžvýkat je a spolknout.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: stř úno 22, 2012 1:33 pm 
Offline

Registrován: sob úno 04, 2012 8:18 pm
Příspěvky: 20
Dobrý den. Mám dotaz k puškvorci. Když si vezmu pár kousků kořene(tak půl gramu) a rozžvýkám je,tak je mi pak zhruba 15 minut na zvracení a stav nijak příjemný. Ovšem když si rozemelu i daleko větší množství na prášek a rozmíchám ve vodě nebo si udělám nálev,tak ma to takový stavy nenavodí. Předpokládám,že tedy už žvýkat nemám,když to tělu nevyhovuje,ale chci se zeptat,jestli nevíte, proč se to tak děje?
Děkuji.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: čtv úno 23, 2012 9:23 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
Nerazzurro píše:
Dobrý den. Mám dotaz k puškvorci. Když si vezmu pár kousků kořene(tak půl gramu) a rozžvýkám je,tak je mi pak zhruba 15 minut na zvracení a stav nijak příjemný. Ovšem když si rozemelu i daleko větší množství na prášek a rozmíchám ve vodě nebo si udělám nálev,tak ma to takový stavy nenavodí. Předpokládám,že tedy už žvýkat nemám,když to tělu nevyhovuje,ale chci se zeptat,jestli nevíte, proč se to tak děje?
Děkuji.

Na to s jistotou odpovědět nedovedu, ale možná ty kousky dokáží podráždit nějak žaludeční sliznici, jde přeci jenom o velice silnou bylinu a ve větších koncentracích dost toxickou.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: čtv bře 08, 2012 1:09 am 
Offline

Registrován: úte kvě 04, 2010 10:08 am
Příspěvky: 1472
Kostival

Nádherná a elegantní bylina prezentující už v názvu kterak ji nejlépe využívat: Je na kosti a přitom je nutno se povalovat, odpočívat.
Odedávna nebylo nic lepšího ku pomoci při léčbě zlomenin, pohmožděnin, naraženin, bolavých kloubů atd. snad po celé Evropě. Vnitřně se úspěšně užíval drcený kořen rozmíchaný v mléce při vředech žaludku, suchém kašli a mnoha dalších neodborných potížích.
Nyní jsme již ale mnohem chytřejší než dřív, než kde kdo, kde co a než moudrá příroda zvláště a naši politici ještě zvláštěji... Víme mnohem lépe, co člověk potřebuje, než on sám. A kdyby váhal, máme reklamu, lobby, mafie, daně a zákon, nebo-li vůli mocných neboť selský rozum je politicky nežádoucí (rozum víc než selský, protože selský začíná být ohroženým druhem). Proto bylo z evropské moci úřední nařízeno, že díky obsahu pyrolizidinových alkaloidů, u kterých se předpokládá kancerogenní působení na játra a které kostival v nepatrném množství obsahuje, budiž tento zakázán.
Osobně si ale rebelsky myslím, že vysoký léčebný účinek kostivalu je dán zesílením účinné složky (allantoinu) právě dotyčnými alkaloidy. V souvislosti s kostivalem v literatuře ani patologii nebyl popsán jediný případ rakoviny. Podobně se stalo více užitečných kytek protistátními, například podběl, vlčí mák, kozlík, andělika aj. až po písmeno f (fšechny…).
Nicméně mě překvapuje, že kytky, jejichž staleté užívání neprokázalo nebezpečí, se zakazují, ale například tabák ne, i když jeho škodlivé působení je prokázáno a zveřejňováno na každém propagačním billboardu ministra zdravotnictví i produktu samém a spotřeba se utěšeně zvyšuje. Zdá se to být poplatné rčení, že všichni si jsme rovni, ale někteří jsou na tom rovněji, nebo že zákon platí pro každého, kdo zrovna nemá na imunitu.
Obecně mi problém rovnějších a imunitnějších připadá podobný harmonii při pohledu na rozkvetlou louku. Pro nás, pány tvorstva, je taková louka vhodnou představou jkasickoromantického zážitku hodného pera básníkova, štětce malíře, digizrcadlovky fotografa, noty skladatele, estéty estetika a vůbec kdejakého umělce nebo kohokoliv, kdo tuto funkci obdržel či zdědil. Dopřejte si ten úchvatný pohled na louku skvící se v letním slunci naplněnu vůněmi, barvami a životem. Jen si to představte. Dobrá tráva, což?... (jen pozor na absťák při odvykání…)
No a nyní si uvědomte, že zde probíhá neustálý a krutý boj o přežití. Jedna rostlina bojuje proti druhé o místo na slunci. Proplétají si kořeny a dusí se nejen omezením přísunu živin, ale některé paraziticky sají cizí živiny přímo z kořenů úspěšnějších (například světlík...). Jiné si dělají prostor pomocí rostlinných jedů, herbicidů, jimiž prosycují půdu vůkol svého kořání (akát...). Nadzemní části si vzájemně snaživě stíní, boxují listy a rostou ze všech sil kariéristicky nahoru. Lákavými vůněmi či barvami se snaží reklamně přilákat opylující hmyz, nebo ho podplatit lahodným a výživným nektarem. Další rostliny si osvojily bojové umění a vylézají liánovitě vzhůru po tělech poražených soupeřů. Dokonce jsou takové, které se ubrání zkrmení živočichy vlastní jedovatostí, trnovými kopími, chlupy nebo dokonce živočichy vlastnoručně loví (láčkovky, rosnatky, trifidi...). Řekl bych, že být rostlinou na louce je hodně drsné, protože slabý nepřežije a průměrný jen možná. Blbý, co? Mně to připomíná běžné lidské komerční chování mixnuté osobním bojem o přežití a místo na slunci. Dobrý, co?
Co je nám ale po tom, co si o nás dupalech, trhalech, sekalech, rýpalech, posřikovalech, plundrovalech, škodilech atd. kytky pomyslí, ony mají svých starostí dost. Kolik ale lidí při svém sobeckém hemžení myslí na podstatu přírody? Tou totiž nejsme my, ale mnohem více rostliny, protože ony si bez nás poradí, ale my bez nich nepřežijeme. Ale nechováme se ani trochu v tomto duchu - v posvátné obavě, že nás rostliny opustí, že nám nedají najíst. Málo jim děkujeme veřejně i v tichu mysli. Chybí nám před nimi pokora, vděk, úcta, tolerance a láska. Jsme jim plundrujícími vandaly namísto laskavými hospodáři. Žijeme bez budoucnosti teď a hned. Nemáme-li na to, půjčujeme si z budoucnosti a tím si ji otravujeme nepříjemným zadlužením. Netěšíme se. Není na co, splácení dluhů není oblíbeným sportem spotřebního myslitele. Ten svá přání realizuje neprodleně, na úvěr, dřív než se promění v touhy a protože se netěšil, tak se neraduje, protože to neumí, spotřebovává, drancuje, nepociťuje vděčnost… Jak k sobě, tak k rostlinám.
Myslím, že Bůh naše lidské hemžení také přehlíží ze svého vysokého postu jako alternativu harmonie, stejně jako my vidíme louku. Ale my se zatím, jak ty kytky dole, mezi sebou ze všech sil debilně rveme v přednastaveném programu pudů o jakési omezené individuální přežití, nechápajíce veškerý smysl.
Kam se poděla důstojnost, kultura, rozum? A kam se poděl kostival?
Kostival zvolil taktiku buldozeru. Roste podle možností a vláhy v široce mohutnou bylinu, která mechanicky utlačí okolní rostlinky razantním růstem, váhou listů a hlavně včasným nástupem, na kterém se podílí rezerva živin v oddenkovitém tlustém kořeni. Kostival pro svoji váhu potřebuje množství vody a daří se mu ve vlhkých a kvalitních půdách, obvykle tedy v blízkosti potoků ap. Objevíte-li v nesekané podmáčené louce na podzim nelogicky pustý prostor podobný zválenému pelechu až metr v průměru, naleznete uprostřed v zemi schovaný a vegetačně spokojený obézní kořen kostivalu potutelně se ve skrytu vysmívající méně úspěšným konkurentům i divícím se vám.
Vynesete-li ho na světlo, dělá, jako že je černý, však byv rozlomen, je barvou kosti slonové podoben (budete-li to předčítat, tedy pateticky, důrazně a procítěně…). Použije se hnedle nebo se podélně rozkrájí a nasuší v podstřešním horku půdy, je-li ano; ne-li, ne. Nejúčinnější je množstvím účinných látek v době vegetačního klidu, čerstvý kdykoliv (sám vždycky chvíli přemýšlím, co tím myslím, ale jo, napsal jsem to dobře a pro mozek stimulačně).
Dvakrát si ze mě udělal čerstvý kořen kostivalu perfektní šprým. Hodlal jsem z něho získat na řezací odstředivce čerstvou šťávu jako například z mrkve. I láduji do stroje mrkvi podobný kořen kostivalu a mašina řve, řeže ho a drtí, vibruje, cloume stolem i mnou ji pevně držícím a mohutně se namáhá. Postupně zesiluje lomcování, ale ani já nepolevuji, držím stroj, cvakám zuby, vibrujeme spolu a cpu, cloumeme světem, objímáme a cpu a cpu. Prostě horor. Při tom mě udivovalo, že neteče žádná šťáva a ani neodletují kousky řezanky či drtě. Když jsem dotlačil nástavcem celý kořen dovnitř, mašina po několika silných ranách vyplivla celý a kompaktní kořen do odpadové nádoby. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Přítomné slizy kostivalu slepily kořen zase dohromady, takže dělal, jakoby se nic nestalo. Při podrobnějším pohledu skutečně byl rozřezaný na úplně malé kousky.
Zkusil jsem tedy dát čerstvý kořen do mixeru. Opět vyhrál a na počest svého vítězství vytvořil na nožích mixeru kompaktní a tuhou kouli, která se musela velmi pracně, složitě, trpělivě a nebezpečně odkrájet.
Použil jsem tedy fintu fň. Nalil jsem do mixeru vodku a teprve potom přidával za prudkého přiklopení pokličky kořen kostivalu a za zvuku střelby z kulometu vznikla zvláštní nefiltrovatelná rosolovitá tekutina až řídká slizovitá kaše. Spáchal jsem ze staré NDR dederonové košile pytel a z jeho rukávů dojivými pohyby vyždímal do mísy upatlaný a slizký lektvar. Raději vám ani neřeknu, čemu se podobají zbytky lezoucí rukávem ven…
Fantasticky se to osvědčilo na artrotické a všelijak bolící klouby a páteř. Jen je to dost ulepené, ale jde to snadno umýt. Využití je také na bolavé, unavené či pohmožděné svaly. Dokonce i ležící vstali. (Na visící a měkoně to nefunguje…).
Později jsem vodku nahradil Alpou zředěnou vodou 2:1, přidal měsíček, řepík, šalvěj, heřmánek, levanduli, mínus (česky bez) a další přísady a nazval to kostivalovým mazáním K3. Nyní vyrábím jako produkt vývoje číslo 8 tak zvané První mazání K1. První mazání K1 jsem to nazval proto, aby se s tím mazalo jako první pro tlumení bolesti, uvolnění otoků kapilárním systémem a regenerační efekt a potom jako druhé mazat měsíčkovým olejem MO pro zvláčnění, uvolnění otoků lymfou. Naopak by olej zacpal cestu slizům do pokožky a už by to nebylo ono.
Dosti podobného výsledku lze dosáhnout několikaměsíční koupelí sušeného kořene ve zředěné Alpě.
Při vtírání se lihovodní část vstřebává a trochu i odpaří a zbylé slizy na pokožce neesteticky žmolkují. Ty doporučuji v období sucha setřít, seškrábat, odrolit nebo v období dešťů vodou odmýt. Při odmývání budete jako úhoř. Ani ne tak pružný a hubený, jako kluzký a neuchopitelný…
Jeden dole jmenovaný bylinkář na zlomené ruce svých dětí používal nastrouhaný čerstvý kořen kostivalu do rozpuštěného vepřového sádla. Tuto směs v již příjemné teplotě napatlal na ruku se srovnanými kostmi v centimetrové vrstvě namísto sádry, převázal obinadlem a zafixoval plochou vařečkou. Po 24 hodinách se kostivalové obložení opatrně odstranilo a macerovaná pokožka se nechala na šest hodin vzpamatovat a znovu se použil čerstvě připravený obklad asi na 18 hodin. Potom se to jen zafixovalo na další den nebo dva. Dál už nic, jen na dva týdny šetřit ruku. Akorát mé skotačivé a nedočkavé dítě Adélka psychicky nevydrželo a na oblíbeném tělocviku šestý den mělo neodolatelné nutkání si zahrát vybiku - rána, lup a bylo to znova. Za trest si potom kostivalový obkládek užívalo čtyři dny a zákaz cvičení s ulomenou rukou na tři týdny. Byl jsem překvapen, jak snadno se dětem ty ruce lámou. Ovšem vlastní nešikovností a experimenty si celkem pravidelně lámu zhruba každé čtyři roky některé žebro nebo něco sám. Jak to dělám, napíšu asi jako veselohru ze života.
Proto je důležité až nezbytné si pohotovostní kostival pěstovat na zahrádce nebo blízko domu a v ledničce schovávat ve sklenici uzavřené neškvarkové vepřové sádlo (neoxiduje se = nežlukne).
Dle staré receptury se používalo koňské hřivní sádlo. Možná proto, že koně na pastvě údajně sežerou nejdříve kostival, snad aby se stali léčivými při pozření v podobě koňského salámu nebo aby nekulhali? Nevím, ale lidově se dělají obklady z odvaru z mletého suchého kořene (1 lžíce na litr vody 5 minut vařit) a zvláště pohybově exponovaným (svalovci, obézní a nešikovní) nebo koňům (pod předchozími) se přikládají na namožené svaly a šlachy nohou a oni se tomu pak řehtají - zřejmě z nás mají srandu a je jim dobře. Asi proto, že nevědí, jak jim kostival může uškodit. (Poznámka pro úředníky, příslušníky, funkcionáře a politiky: To byl pokus vtip.) (Druhá poznámka: Nepokoušejte se to pochopit. Není čím. Není co. Ani já to nechápu, asi jsem také blbý.)
Kostival je nádherná sebevědomá a důstojná rostlina a rád hledím se čmeláky na jeho nádherně fialové květy, které chápu jako barvu moudrosti. Klony jiných barev mají ale také stejné účinné látky pro koně a lidi. Lidé si jich neváží, ale koně jo. Já také.

Břetislav Nový, www.dedekkorenar.cz, v.120306


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: pát bře 09, 2012 11:44 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28247
Bydliště: Poděbrady
muflon píše:
Kostival

Nádherná a elegantní bylina prezentující už v názvu kterak ji nejlépe využívat: Je na kosti a přitom je nutno se povalovat, odpočívat.
Odedávna nebylo nic lepšího ku pomoci při léčbě zlomenin, pohmožděnin, naraženin, bolavých kloubů atd. snad po celé Evropě. Vnitřně se úspěšně užíval drcený kořen rozmíchaný v mléce při vředech žaludku, suchém kašli a mnoha dalších neodborných potížích.
Nyní jsme již ale mnohem chytřejší než dřív, než kde kdo, kde co a než moudrá příroda zvláště a naši politici ještě zvláštěji... Víme mnohem lépe, co člověk potřebuje, než on sám. A kdyby váhal, máme reklamu, lobby, mafie, daně a zákon, nebo-li vůli mocných neboť selský rozum je politicky nežádoucí (rozum víc než selský, protože selský začíná být ohroženým druhem). Proto bylo z evropské moci úřední nařízeno, že díky obsahu pyrolizidinových alkaloidů, u kterých se předpokládá kancerogenní působení na játra a které kostival v nepatrném množství obsahuje, budiž tento zakázán.
Osobně si ale rebelsky myslím, že vysoký léčebný účinek kostivalu je dán zesílením účinné složky (allantoinu) právě dotyčnými alkaloidy. V souvislosti s kostivalem v literatuře ani patologii nebyl popsán jediný případ rakoviny. Podobně se stalo více užitečných kytek protistátními, například podběl, vlčí mák, kozlík, andělika aj. až po písmeno f (fšechny…).
Nicméně mě překvapuje, že kytky, jejichž staleté užívání neprokázalo nebezpečí, se zakazují, ale například tabák ne, i když jeho škodlivé působení je prokázáno a zveřejňováno na každém propagačním billboardu ministra zdravotnictví i produktu samém a spotřeba se utěšeně zvyšuje. Zdá se to být poplatné rčení, že všichni si jsme rovni, ale někteří jsou na tom rovněji, nebo že zákon platí pro každého, kdo zrovna nemá na imunitu.
Obecně mi problém rovnějších a imunitnějších připadá podobný harmonii při pohledu na rozkvetlou louku. Pro nás, pány tvorstva, je taková louka vhodnou představou jkasickoromantického zážitku hodného pera básníkova, štětce malíře, digizrcadlovky fotografa, noty skladatele, estéty estetika a vůbec kdejakého umělce nebo kohokoliv, kdo tuto funkci obdržel či zdědil. Dopřejte si ten úchvatný pohled na louku skvící se v letním slunci naplněnu vůněmi, barvami a životem. Jen si to představte. Dobrá tráva, což?... (jen pozor na absťák při odvykání…)
No a nyní si uvědomte, že zde probíhá neustálý a krutý boj o přežití. Jedna rostlina bojuje proti druhé o místo na slunci. Proplétají si kořeny a dusí se nejen omezením přísunu živin, ale některé paraziticky sají cizí živiny přímo z kořenů úspěšnějších (například světlík...). Jiné si dělají prostor pomocí rostlinných jedů, herbicidů, jimiž prosycují půdu vůkol svého kořání (akát...). Nadzemní části si vzájemně snaživě stíní, boxují listy a rostou ze všech sil kariéristicky nahoru. Lákavými vůněmi či barvami se snaží reklamně přilákat opylující hmyz, nebo ho podplatit lahodným a výživným nektarem. Další rostliny si osvojily bojové umění a vylézají liánovitě vzhůru po tělech poražených soupeřů. Dokonce jsou takové, které se ubrání zkrmení živočichy vlastní jedovatostí, trnovými kopími, chlupy nebo dokonce živočichy vlastnoručně loví (láčkovky, rosnatky, trifidi...). Řekl bych, že být rostlinou na louce je hodně drsné, protože slabý nepřežije a průměrný jen možná. Blbý, co? Mně to připomíná běžné lidské komerční chování mixnuté osobním bojem o přežití a místo na slunci. Dobrý, co?
Co je nám ale po tom, co si o nás dupalech, trhalech, sekalech, rýpalech, posřikovalech, plundrovalech, škodilech atd. kytky pomyslí, ony mají svých starostí dost. Kolik ale lidí při svém sobeckém hemžení myslí na podstatu přírody? Tou totiž nejsme my, ale mnohem více rostliny, protože ony si bez nás poradí, ale my bez nich nepřežijeme. Ale nechováme se ani trochu v tomto duchu - v posvátné obavě, že nás rostliny opustí, že nám nedají najíst. Málo jim děkujeme veřejně i v tichu mysli. Chybí nám před nimi pokora, vděk, úcta, tolerance a láska. Jsme jim plundrujícími vandaly namísto laskavými hospodáři. Žijeme bez budoucnosti teď a hned. Nemáme-li na to, půjčujeme si z budoucnosti a tím si ji otravujeme nepříjemným zadlužením. Netěšíme se. Není na co, splácení dluhů není oblíbeným sportem spotřebního myslitele. Ten svá přání realizuje neprodleně, na úvěr, dřív než se promění v touhy a protože se netěšil, tak se neraduje, protože to neumí, spotřebovává, drancuje, nepociťuje vděčnost… Jak k sobě, tak k rostlinám.
Myslím, že Bůh naše lidské hemžení také přehlíží ze svého vysokého postu jako alternativu harmonie, stejně jako my vidíme louku. Ale my se zatím, jak ty kytky dole, mezi sebou ze všech sil debilně rveme v přednastaveném programu pudů o jakési omezené individuální přežití, nechápajíce veškerý smysl.
Kam se poděla důstojnost, kultura, rozum? A kam se poděl kostival?
Kostival zvolil taktiku buldozeru. Roste podle možností a vláhy v široce mohutnou bylinu, která mechanicky utlačí okolní rostlinky razantním růstem, váhou listů a hlavně včasným nástupem, na kterém se podílí rezerva živin v oddenkovitém tlustém kořeni. Kostival pro svoji váhu potřebuje množství vody a daří se mu ve vlhkých a kvalitních půdách, obvykle tedy v blízkosti potoků ap. Objevíte-li v nesekané podmáčené louce na podzim nelogicky pustý prostor podobný zválenému pelechu až metr v průměru, naleznete uprostřed v zemi schovaný a vegetačně spokojený obézní kořen kostivalu potutelně se ve skrytu vysmívající méně úspěšným konkurentům i divícím se vám.
Vynesete-li ho na světlo, dělá, jako že je černý, však byv rozlomen, je barvou kosti slonové podoben (budete-li to předčítat, tedy pateticky, důrazně a procítěně…). Použije se hnedle nebo se podélně rozkrájí a nasuší v podstřešním horku půdy, je-li ano; ne-li, ne. Nejúčinnější je množstvím účinných látek v době vegetačního klidu, čerstvý kdykoliv (sám vždycky chvíli přemýšlím, co tím myslím, ale jo, napsal jsem to dobře a pro mozek stimulačně).
Dvakrát si ze mě udělal čerstvý kořen kostivalu perfektní šprým. Hodlal jsem z něho získat na řezací odstředivce čerstvou šťávu jako například z mrkve. I láduji do stroje mrkvi podobný kořen kostivalu a mašina řve, řeže ho a drtí, vibruje, cloume stolem i mnou ji pevně držícím a mohutně se namáhá. Postupně zesiluje lomcování, ale ani já nepolevuji, držím stroj, cvakám zuby, vibrujeme spolu a cpu, cloumeme světem, objímáme a cpu a cpu. Prostě horor. Při tom mě udivovalo, že neteče žádná šťáva a ani neodletují kousky řezanky či drtě. Když jsem dotlačil nástavcem celý kořen dovnitř, mašina po několika silných ranách vyplivla celý a kompaktní kořen do odpadové nádoby. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Přítomné slizy kostivalu slepily kořen zase dohromady, takže dělal, jakoby se nic nestalo. Při podrobnějším pohledu skutečně byl rozřezaný na úplně malé kousky.
Zkusil jsem tedy dát čerstvý kořen do mixeru. Opět vyhrál a na počest svého vítězství vytvořil na nožích mixeru kompaktní a tuhou kouli, která se musela velmi pracně, složitě, trpělivě a nebezpečně odkrájet.
Použil jsem tedy fintu fň. Nalil jsem do mixeru vodku a teprve potom přidával za prudkého přiklopení pokličky kořen kostivalu a za zvuku střelby z kulometu vznikla zvláštní nefiltrovatelná rosolovitá tekutina až řídká slizovitá kaše. Spáchal jsem ze staré NDR dederonové košile pytel a z jeho rukávů dojivými pohyby vyždímal do mísy upatlaný a slizký lektvar. Raději vám ani neřeknu, čemu se podobají zbytky lezoucí rukávem ven…
Fantasticky se to osvědčilo na artrotické a všelijak bolící klouby a páteř. Jen je to dost ulepené, ale jde to snadno umýt. Využití je také na bolavé, unavené či pohmožděné svaly. Dokonce i ležící vstali. (Na visící a měkoně to nefunguje…).
Později jsem vodku nahradil Alpou zředěnou vodou 2:1, přidal měsíček, řepík, šalvěj, heřmánek, levanduli, mínus (česky bez) a další přísady a nazval to kostivalovým mazáním K3. Nyní vyrábím jako produkt vývoje číslo 8 tak zvané První mazání K1. První mazání K1 jsem to nazval proto, aby se s tím mazalo jako první pro tlumení bolesti, uvolnění otoků kapilárním systémem a regenerační efekt a potom jako druhé mazat měsíčkovým olejem MO pro zvláčnění, uvolnění otoků lymfou. Naopak by olej zacpal cestu slizům do pokožky a už by to nebylo ono.
Dosti podobného výsledku lze dosáhnout několikaměsíční koupelí sušeného kořene ve zředěné Alpě.
Při vtírání se lihovodní část vstřebává a trochu i odpaří a zbylé slizy na pokožce neesteticky žmolkují. Ty doporučuji v období sucha setřít, seškrábat, odrolit nebo v období dešťů vodou odmýt. Při odmývání budete jako úhoř. Ani ne tak pružný a hubený, jako kluzký a neuchopitelný…
Jeden dole jmenovaný bylinkář na zlomené ruce svých dětí používal nastrouhaný čerstvý kořen kostivalu do rozpuštěného vepřového sádla. Tuto směs v již příjemné teplotě napatlal na ruku se srovnanými kostmi v centimetrové vrstvě namísto sádry, převázal obinadlem a zafixoval plochou vařečkou. Po 24 hodinách se kostivalové obložení opatrně odstranilo a macerovaná pokožka se nechala na šest hodin vzpamatovat a znovu se použil čerstvě připravený obklad asi na 18 hodin. Potom se to jen zafixovalo na další den nebo dva. Dál už nic, jen na dva týdny šetřit ruku. Akorát mé skotačivé a nedočkavé dítě Adélka psychicky nevydrželo a na oblíbeném tělocviku šestý den mělo neodolatelné nutkání si zahrát vybiku - rána, lup a bylo to znova. Za trest si potom kostivalový obkládek užívalo čtyři dny a zákaz cvičení s ulomenou rukou na tři týdny. Byl jsem překvapen, jak snadno se dětem ty ruce lámou. Ovšem vlastní nešikovností a experimenty si celkem pravidelně lámu zhruba každé čtyři roky některé žebro nebo něco sám. Jak to dělám, napíšu asi jako veselohru ze života.
Proto je důležité až nezbytné si pohotovostní kostival pěstovat na zahrádce nebo blízko domu a v ledničce schovávat ve sklenici uzavřené neškvarkové vepřové sádlo (neoxiduje se = nežlukne).
Dle staré receptury se používalo koňské hřivní sádlo. Možná proto, že koně na pastvě údajně sežerou nejdříve kostival, snad aby se stali léčivými při pozření v podobě koňského salámu nebo aby nekulhali? Nevím, ale lidově se dělají obklady z odvaru z mletého suchého kořene (1 lžíce na litr vody 5 minut vařit) a zvláště pohybově exponovaným (svalovci, obézní a nešikovní) nebo koňům (pod předchozími) se přikládají na namožené svaly a šlachy nohou a oni se tomu pak řehtají - zřejmě z nás mají srandu a je jim dobře. Asi proto, že nevědí, jak jim kostival může uškodit. (Poznámka pro úředníky, příslušníky, funkcionáře a politiky: To byl pokus vtip.) (Druhá poznámka: Nepokoušejte se to pochopit. Není čím. Není co. Ani já to nechápu, asi jsem také blbý.)
Kostival je nádherná sebevědomá a důstojná rostlina a rád hledím se čmeláky na jeho nádherně fialové květy, které chápu jako barvu moudrosti. Klony jiných barev mají ale také stejné účinné látky pro koně a lidi. Lidé si jich neváží, ale koně jo. Já také.

Břetislav Nový, http://www.dedekkorenar.cz, v.120306

Tak kostival je super kytka, umí opravit i zuby, což jsem zde již psal.


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 144 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 45 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz